Super Star Trek

Před tebou se rozprostírá galaxie. Nejsi v ní pánem, ani ne zdaleka. Jsi velitel federální hvězdné flotily, kterému právě přiřadili Enterprise, a víceméně ti říkají: teď si s tím hraj. Super Star Trek z roku 1982 je strategická simulace založená na kultovním seriálu, kterou si vezmeš rovnou na konzoli — ne do grafického rozhraní, ale do příkazové řádky, kde se všechno děje přes zkratky a čísla.

Galaxii rozdělená na kvadranty plánuješ tah za tahem. Krlingonský impérium pochoduje vpřed, romulánská hvězdflota číhá v temnotě, a ty se rozhoduju, kam postavit stanice, kam poslat sondy, kdy zaútočit a kdy utéci. Není tu žádná akcí, jen tabulky, mapy a čekání, až počítač zpracuje tvoji koupi dalšího torpéda nebo manévru. Cíl zní jednoduše: zničit cizince, zachránit federaci, přežít.

Hra se hraje klávesnicí a odpočítáváním tahů, jako by ses koukal na strategickou desku. Zadáš příkaz, počítač ti sdělí, co se v galaxii stalo, a čekáš. Žádný dramatický zápas — spíš dlouhá logistická výměna. Když narazíš na Klingony, padne řada čísel, a ty zjistíš, jestli ti stačila energie, munice a štěstí. Hraní je metodické. Někdy nudné. Někdy frustrující, když ti počítač tři tahy zpátky překazil všechno plánování.

Důvod, proč si ji pamatuješ, není elegance, ale obsedantnost. Nejde o grafiku — té tu je nula — ale o pocit, že řídíš něco velkého, zásadního, a že se ti všechno může vyprdnout v sekundě. Super Star Trek byl jedním z prvních pokusů udělat z počítačové hry nemovitou simulaci velení. Nefailoval úplně, ale ani nepůsobil jako zábava — spíš jako domácí úkol se Star Trkem v názvu.

Dnes si ji zahraji v emulátoru nebo v prohlížeči ten, komu chybí vzduch, čemž myslím čistý strategický nápor bez animací a skvělých zvuků. Chceš věřit, že Enterprise řídíš ty, a ne počítač, který si to všechno počítal už v roce 1982. Bez sentimentu to ale není hra, kterou by sis vybral, kdyby sis nepamatoval, jak ses koukal na tváře Spocka a Kirka na televizi svých rodičů.