Exobius (2024 Edition)

Kdyby se počítač mohl smát, Exobius by ho dostala. Jde o puzzle, kde logika a abstrakce jdou ruku v ruce s tím nejdivnějším, co si můžeš představit — barevnými bloky, které se chují jako bychom je hádzeli na nějaký divný planetu. Prostě stará dobrá klasika ovládání předmětů na síti se skrytým pořádkem.

Zasazení je jednoduché a bezčasové. Pohybuješ se po obrazovce, řešíš pozici kostek nebo prvků, které mají nějaké pravidlo, jež musíš pochopit. Cíl? Obvykle srovnat věci tak, aby se staly něco zajímavého — zmizely, spojily se, nebo prostě vygenerovalyjiný stav. Hra se vůbec nezajímá o příběh ani dramatické zpestření. Je to čisté matematické tělo bez tuku.

Hraje se jako typické DOS puzzle z pozdních devadesátek — klikáš, táhneš, rotješ. Ovládání je jednoduché, ale mozek pracuje v přesčasu. Grafika je spíš funkční než okouzlující, zvuky minimální. Ale tady je ten háček — jednoduchost je přímo záměrná. Nejde o to opekat formou, jde o to překonat logickou překážku.

Exobius 2024 vychází čtyřicet let poté, co by se taková hra rodila přirozeně. To z ní dělá zajímavou nostalgickou kuriozitu, ale také poukazuje na to, jak málo se ve struktuře puzzle her skutečně změnilo. Stejné princip — zkus znovu, zkus jinak, eureka.

Kdo by si měl zahrát? Každý, kdo si užívá čistou logiku bez grafické vaty. Není to hra na opakování — je to hra na myšlení. A to, že jde o retro DOS verzi, není handicap. Je to vlastně čest.