Computer

Nevím, co se děje. Spustím to a vidím něco, co vypadá jako hra, ale nedokážu si představit, že by si ji někdo hrál dobrovolně. Computer je minimalistická záhada pro ZX Spectrum, která se vymyká kategorizaci jednoduchou chybějící informací o autorovi a roce vydání. To už je ale asi to nejzajímavější na ní. Jde o jednoduchou stavbu — spíš experiment nebo školní cvičení než vyzrálý titul. Platforma je ta nejpodstatnější věc: Spectrum šedesátých osm kilobytů, pixely jako kostky másla, zvuky jako zubní lékař. Mechaniky jsou sporné a nejasné. Chcete-li vědět, co vlastně děláte, skončíte frustrací. Hra vás vhazuje do něčeho, co připomíná text adventure, výkonné abstraktní herno nebo třeba jen zobrazení stavu nějakého procesoru. Ovládání — pokud to tak vůbec můžete nazvat — spočívá v seznamování se s nabízeným kódem a vstupem, který se vám snad někdy rozsvítí. Hraní je bolestivé jako návštěva u zubaře bez betonu. Nudí vás čekání, zmata vás nejasnost, frustruje vás cyklus pokusů a omylů bez zpětné vazby. Paměť ji drží jen proto, že ji skoro nikdo neznal. Computer zbývá jako archeologická poznámka pod čarou v historii Spectra — jeden z tisíců pokusů nadšenců a amatérů, který prostě selhal v testování uživatelské zkušenosti. Přinesla? Snad jen důkaz, že v osmdesátých letech si vydavatele netroufali nic nefiltrovat. Dnes si jí zahrát můžete v prohlížeči přes emulátor, a to je nejčestivější věc, kterou o ní mohu říct. Je to spíš historické archivárium než zábava. Pokud vás láká staré Spectrum, existují desítky titulů, které vám udělají radost. Computer není jeden z nich. Je to třída bez vysvětlení, kterou učitel zapomněl. Šetřete si čas. Computer – záhadná hra na ZX Spectrum bez autorství a vesmírné nudě, která patří spíš do archivu než na desku