CGA Cave

CGA Cave je hra, která se vás nesnaží okouzlit. Čtyři barvy, tunely, smrt. Hotovo.

Jde o malou DOS hru z roku 2014, která záměrně simuluje estetiku raných osmdesátek — konkrétně éru CGA grafiky s její typickou paletou azurové, purpurové, bílé a černé. Žánrově je to jednoduchá jeskyňářská záležitost, kde prolézáte generovanými chodbami a snažíte se přežít co nejdéle nebo dostat co nejhlouběji. Žádný příběh, žádné cutscény, žádné ukecané NPC.

Ovládání je přesně tak spartánské, jak vypadá zbytek hry. Pohybujete se, vyhýbáte se překážkám, reagujete na to, co vám jeskyně hodí pod nohy. Mechaniky nejsou složité — a to je záměr. CGA Cave nevyžaduje manuál ani tutoriál. Buď to chytíte, nebo ne. Hratelnost stojí na reflexech a trpělivosti, ne na budování postavy nebo plánování. Jeden špatný pohyb a začínáte znovu, s tou samou ledovou lhostejností, s jakou vás hra poslala zpět na start.

Co si na tom člověk má vážit, je upřímnost záměru. Tohle není nostalgie přes růžové brýle — je to připomínka, jak vypadala hra, když ještě nebylo za co se schovávat. Žádné polygony, žádný ambient soundtrack, žádný systém achievementů, který by vám tleskával za to, že jste se vůbec přihlásili. CGA paleta tady není ironie ani hipsterský vtip. Je to konstatování: takhle to vypadalo, takhle to fungovalo, zvykni si. Na druhou stranu — a to říkám bez omluvy — hra toho prostě moc nenabízí. Po dvaceti minutách jste viděli vše, co vám ukáže. Replayabilita závisí čistě na tom, jak moc vás baví překonávat vlastní skóre v prostředí, které nevyvíjí žádné nové podněty.

Dnes CGA Cave sedne hlavně dvěma typům lidí. Prvním jsou ti, co si pamatují, jak vypadal monitor s hercules kartou nebo prvním CGA čipem — tenhle pohled prostě vyvolá fyzickou paměť, ne sentimentální slzy. Druhým jsou programátoři a tvůrci, kteří chtějí vidět, co se dá udělat s absolutním minimem prostředků. Jako technické cvičení nebo jako meditativní pauza mezi věcmi, které se snaží být příliš mnoho najednou, CGA Cave funguje. V prohlížeči ji zahrajete za odpoledne a pravděpodobně se k ní vrátíte jednou nebo dvakrát — ne ze závislosti, ale ze zvědavosti, jestli tentokrát vydržíte déle.