Star Trek

Počítač je nepřítel. Počítač je vždy připravený, vždycky má tah, a občas se chová tak tvrdě, že si připadáš jako noob. V Star Treku z roku 1981 je počítač Klingonská flotila, která vás trpělivě honila po herní ploše, zatímco jste se snažili splnit misi a přežít.

Jde o mix strategického příkazu a adventury v temps, kdy se textura grafiky počítala na prstech. Командуješ svojí lodí Enterprise po taktickém poli, sbíráš energie, destilujete palivo a snažíte se zneškodnit nepřátelské jednotky dříve, než vás rozpálí. Příběh se odvíjí v kostce textových pokynů — přilétáte na planetu, čtete zprávu, rozhodujete se, co dělat. Základy procedurálního vyprávění v počítačové hře, které tady vypadají jako staré telegramy.

Hraní znamená čekat. Čekat, až se počítač rozhodne, čekat, až vaše loď doletí na místo, čekat, až se obraz překreslí. Ovládání je zdlouhavé — zadáváte příkazy na klávesnici jako by jste vysílali rozhlasem, ne klasicky steeru. Grafika je ASCII či primitivní pixelart. Atmosféra je ale fascinující — pocit toho, že s někým na něco sází, čtete depeše, skutečně velíte lodí v neznámém kosmu. Není to flákota, je to hra, kterou musíte chválit za ambici, ne za pohodlí.

Star Trek osmdesátijednotky patří mezi prvopočátky sci-fi her na PC. Nebyl to sice žádný bestseller, ale existoval a inspiroval. V období, kdy hraní znamenalo psaní příkazů a čtení odpovědí, tohle bylo něco jako hra pro intelektuály — strategie bez blikajícího sprite a bez zvuků (nebo s nimi z PC speakru, který vám dělal radost spíš jako krampus).

Dnes sedne vám, pokud máte chuť na retro nejen jako na zábavu, ale jako na archeologický výzkum počítačového podvědomí. Není to hra na procházku, je to expedice do doby, kdy počítač měl svůj vlastní čas a vy jste se k němu museli přizpůsobit. Na emulátoru DOS-boxu si ji můžete bez potíží zahrát a zažít ten zvláštní klid, kdy čekáte, místo abyste měli úzkost z tempomatu.