Mega Phoenix

Když Phoenix zemřel a znovu se zrodil, byla to většinou jen stejná hra s novým nátěrem. Mega Phoenix z roku 1992 je věcí poněkud jinak — převtělená klasika v podobě akční střílečky z pohledu shora, která se snaží být modernější, ale nějak ji to během hry přestane zajímat.

Hraje se zde o ptáka, který létá nad střechami či krajinou a střílí do všeho, co se pohybuje. Jde o typický scrollovací kop na obrazovce se střílením — něco mezi Galaxianem a nižší ligou simulátorů letadel. Cíl je prostý: přežít vlny nepřátel a dostat se na konec levelu, sbírat mince nebo power-upy na cestě. Nic převratného.

Ovládání funguje bez zádrhelů — levý a pravý směr, střelba, skok nebo akcelerace podle toho, jestli se počítá v rámci letecké dynamiky. Odpálené projektily mizí za několik screenů, což občas vede ke zbytečným ztrátám. Grafika je barevná, pixely jsou čitelné, ale na obrazovce je často takový chaos, že těžko rozlišíš své vlastní pohyby od nepřátelských. Muzika hraje, ale není vůbec pamatovatelná — spíš jen součást bezejmenné atmosféry PC počítače z té doby.

Hra měla v 92. patřit mezi ty, co si hraje, protože je alespoň slušně zpracovaná. Místo toho se cítí jako věc, kterou někdo udělal, protože se daly dělat takovéto věci, a pak ji vypustil do světa bez větší vášně. Není špatná — jen nudná tak, že si ji skoro pamatuješ jako lepší, než jaká vlastně byla.

Dnes si ji zahrál jedině z nostalgie nebo zatím nevyčerpaného zájmu o všechno, co se pár let po vzniku DOS-u objevilo na disketě. Emulator nebo DOSBox jí vrátí funkčnost, ale ne nic víc. Je to přesně ten druh hry, kterou si zapamatuješ tak, že jsi ji hrál, ale ne proč.