Desert Defender

Vezmeš věž, postavíš ji do pouště a střílíš na nepřátelské jednotky, které se k tobě ženou v řadách. To je Desert Defender — jednoduchá věcička z roku 1993, která si z tower defense vezme myšlenku a vrátí ji do dob, kdy takový žánr ještě neměl jméno. Hra běží v MS-DOSu, takže počítej s pixely velkými jako cihly a se zvukem jako z budíku.

Sedíš v pouštní základně a hlídáš ji. Nepřátelé se blíží po cestách, ty máš věž — nebo víc věží, když si je postavíš — a střílíš. Čím déle vydržíš, tím víc vln přijde a tím víc jich bude. Za sestřelené jednotky dostáváš peníze a ty vkládáš do vylepšení. Žádná překvapení, žádné zvraty. Hra má jednu úroveň, kterou hraješ znovu a znovu, dokud tě nezabijí.

Hraní je monotónní — sleduj, kudy jdou, drž věž zamířenou a mačkej mezerník. Střelba se chová rozumně, zásahy počítá správně. Ovládání je bez zbytečností, což je dobře, ale grafika v tónu „hnědá a žlutá“ a zvuky (střelba, exploze, zásah) se po deseti minutách omrzí. Potíž je v tom, že hru v podstatě nelze vyhrát — jen se bráníš, dokud to jde. Pokud tě to chvíli baví, výborně, ale nějaký cíl by se hodil.

Desert Defender je podivín, který se nikam nezařadí. Nejde o klasiku, kterou by všichni znali, ani o zapomenuté mistrovské dílo. Je to nápad, který se narodil, zůstal tři roky v MS-DOSu a pak zmizel. V kontextu své doby mu rozumíš — obrana věží je legitimní směr — ale z dnešního pohledu jde o omezený experiment bez hloubky a bez osobitosti.

Zkus si ji, máš-li rád jednoduchost a atmosféru pozdního DOSu. V prohlížeči běží bez potíží a dvacet minut hraní ti řekne, jestli tě taková hra baví, nebo nudí. Není to špatně uděláno — je toho jen málo. A to je celá pointa.