Twilight Zone

Vzpomínka na Twilight Zone se mi jeví jako obraz v zrcadle, které odrážejí jen zvuky bez podstaty. Jde o počítačovou adaptaci legendární americké černé série z padesátých let, kterou pro DOS připravili někdy v roce 1988. Hra se pokouší propojit adventurní logiku s arkádními prvky a z toho vylézá něco mezi hrou a interaktivním slajdšouem — ne úplně úspěšný pokus. Hraji se několik odlišných scénářů, z nichž každý odkazuje na epizody seriálu. Plocha obrazovky se dělí na text vlevo a primitivní grafiku vpravo, která funguje spíš jako ilustrace než jako přirozené rozhraní. Cílem je odhadnout záhadu či se zachránit před paradoxem, který se pomalu rozvíjí. Není to však vysvětlované — musíš chápat kontext a odkrývat jej postupně, což je v některých větvích spíš uhodování než logické uvažování. Ovládání je hrůzostrašné. Písmeníčka se zadávají pomalu, jako by ti počítač mezi jednotlivými znaky přemýšlel. Rozhodování se dělá volbou z omezených odpovědí, což by samo o sobě bylo fajn, jenomže neprovází je žádná dynamika — jen statický text a kresby, které by se do Commodore 64 možná vešly, ale tady v osmaosmdesátkách už působí jako chyba skeneru. Arkádní prvky, které se slibují, jsou vlastně jen nudné reaktivní pasáže, kde klikáš rychleji, abys stihl něco se chytit nebo uhnout. Teď je to především vzpomínka na dobu, kdy se podniklo leccos na počítačích bez jasné představy, jestli to bude hra nebo interaktivní příběh. Twilight Zone se to rozhodla být obojím najednou a přitom ani jedno pořádně. Nevynášejí ji ani párty hudby (která chybí), ani osobitostí obsahu — překvapení jsou obvyklá, ale ne fascinující. Kdo by si ji měl zahrát? Vlastně jen fanoušek seriálu hledající cokoliv souvisejícího s franchisou a tolerující ztrátu času. Hratelnost sem nepatří. V emulátoru si ji můžeš pusty jako kuriozitu z éry, kdy se šéfové herních firem rozhodli, že všechno je možné, ale ne všechno mělo být.