StarMines II - Planet of the Mines

Když ti počítač ohlásí „Game Over" a ty ani nevíš, proč vlastně zemřel tvůj malý důlní robotek, uvědomíš si, že StarMines II není hra, která by ti všechno vysvětlovala. Jde o příjemně tvrdohlavý puzzle ze začátku devadesátek, kterému se nevyhnout, pokud tě lákají logické hádanky a jistá dávka frustrace.

Sebedeš do roly inženýra nebo operátora pozemku plného podzemních barev, kde tvůj robotek musí vyčistit všechny miny a zároveň se vyhnout sebevražednému pádu do záhuby. Jde o klasickou mixu Sokoban-like mechaniky se střípky akceschopnosti — musíš přemýšlet, jak se pohybovat, aby ses dostal na správné místo, případně jak přesunout věci (pokud je lze přesunovat), aby ses dostal dál. Cíl je jasný, cesta k němu ne.

Ovládání je přímočaré — šipky nebo klávesy, pohyb po mřížce, bez možnosti rozpadat se v ornamentální animaci. StarMines II tě nechá na holé ploše bez návodu a očekává, že si vyluštíš, co je možné a co nikoli. Některé levely se řeší v sekundách, jiné tě nechají čvachtat dobrých deset minut. Grafika je pastelová, výsledek něčeho mezi strojově vygenerovaným a rukou tvořeným pixelem — není to krásné, ale pracuje to, co je v MS-DOS éře vlastně vše, co potřebuješ.

V devadesátkách byla tahle hra ticho na okraji paměti — existovala, měla své věrné hráče, ale rozhodně se nedostala do povědomí jako Lemmings nebo Prince of Persia. Přesto je na ní zajímavé vidět, jak se tvůrci pokoušeli přinést logickou hru bez velkého rozmachu. Příliš komplikovaná není, ani hloupě jednoduchá — prostě je tam.

Dnešnímu hráči sedne, pokud tě baví lámat si hlavu bez časového tlaku a nemusíš grafiku neotesaného obrazovky, kterou by dnes vyměnil i za ASCII. Není to mistrovské dílo, ale když máš chvilku a nudíš se, StarMines II se zahraješ. O to víc si ceníš, když po pěti levelech náhle chápneš, jak to funguje — a pak tě už k hernímu automatu neuspokojí nic, až ji vyhraješ.