Když se rozhoduješ zapalovat věci v počítači, musíš mít na to sebevědomí. Pyromania z roku 1997 do toho jde naplno — nejde tu o simulátor hasiče, kterého chceš poslušně poslouchat, ale o puzzle, kde ty jsi ten, kdo se baví oheň a jeho následky.
Jedná se o logickou hru, kde manipuluješ ohněm na různých úrovních. Dostaneš pole s předměty, překážkami a zdrojem zapálení, a tvůj úkol je jednoduchý: rozšíří plamen přesně tam, kam potřebuje. Ne nekontrolovaně, ale s chladnou hlavou. Oheň se chová podle fyziky (respektive stylizované verze fyziky), šíří se směrem k dostupnému paletu, a ty se učíš předvídat jeho cestu.
Ovládání je intuitivní — umísťuješ zdroj, případně překážky, a sleduješ, jak se situace vyvine. Neplíce se tady na reflexy, ale na logiku. Vyšší úrovně tě začnou bolet — kombinace omezených nástrojů, přesné cílů a fyziky ohnivého chování tě donutí myslet, ne jen klikat. Ale pozor: později hra nabírá sklon k frustru, když se fyzika začne tvrdit a ty se cítíš být v maléru, který jsi si sám vytvořil.
Devadesátkový design bez zbytečných efektů. Přehledná grafika, hlasitý zvuk ohně, kterému věříš — a to je všechno, co potřebuješ. Pyromania neblafuje. Má jasný koncept a drží se ho od začátku do konce, bez rozpité zápletky či snů o podpořeném příběhu.
Dnes se v ní poztrácíš především tím, že je ta fyzika specifická — na nějž si na ní zvyknul, tak vydrží. Není to hra, která by tě uchvátila atmosférou nebo příběhem. Je to hádanka a nic víc. Ale hádanka, která funguje. V prohlížeči nebo v DOSBoxu je to stále způsob, jak strávit chvíli se soustředěním, bez rámusu.
old