A Night With Troi

Když se příště někdo zastane devadesátek jako zlatého věku internetu, připomenu mu, že zlatý věk měl své mokré flíčky — doslova. A Night With Troi z roku 1988 je právě taková věc: textová adventura pro dospělé na DOS-u, která se pokoušela být odvážná a zůstala tak jen trapně naivní.

Jde o interaktivní příběh bez grafiky, kde se setkáváš s postavu jménem Troi a rozhotoješ se, co jí řekneš. Tahle jednoduchá premisa — přečteš si text, vyberete si jeden ze tří či čtyř odpovědí, počkáš na epickou odpověď — měla být dost. Bohužel není. Hra funguje víc jako textový labyrinth, kde polovina voleb vede do slepé uličky, druhá půlka do ještě slepější, a zbyla tam nějaká ta cesta vpřed.

Problém není v tom, že se jí pokouší být sexy. Problém je, že při tom není vůbec zajímavá. Dialogy připomínají věty napsané člověkem, který se nudil a čekal, aby se něco stalo. Ani erotika tady není — jsou tu jen nudné popisky a dlouhé chvíle, kdy se nic neděje. Ovládání myší nebo klávesnicí je stejně pomalé a únavné jako sčítání do tisíce rukou. Hraní cítíš spíš jako povinnost než jako zábavu.

Hra si ji pamatují především proto, že tam byla — ne proto, že byla dobrá. A Night With Troi je přesně taková, jakou si ji pamatují starší hráči: ambiciózní selhání, které myslelo, že na DOS-u stojí za to dělat erotické textovky bez nápadu, bez tempa a bez důvodu, proč bychom měli pokračovat.

Dnes tu a tam někdo ji zkusí v emulátoru jen z historické zvědavosti — stejně jako si občas přečteš starý článek, aby tě překvapilo, jak hloupě se psalo. Ale žádný důvod na ni vzpomínat nejde. Existují lepší textovky. Existují lepší sexuální fantasy. Existuje ledacos lepšího než tohle.