Space Station Escape

Zvenčí se zdá jako klasická plošinovka, ale když se dostaneš do první úrovně, pochopíš, že Space Station Escape je především hlídač času. Každá sekunda hraje roli, každý krok musí být promyšlený, protože prostor, kde se pohybuješ, se postupně zaplňuje nebezpečím.

Hraje se to tak, že ovládáš kosmonauta uvězněného na stanici bez jména. Úkol je prostý jako návrh na jednu větu – dostat se ven dřív, než ti stanice exploduje. Plošiny, skoky, překážky, padající trosky a nepřítel, který tě pronásleduje s nekončící silou netrpělivce. Stanice není hezké místo a rozhodně ne bezpečné.

Ovládání je přímočaré – šipky pro pohyb, mezerník pro skok. Nejde o nic senzačního, ale zrovna to stačí. Problém přichází s tím, že hra občas neví, jestli má být plošinou, nebo puzzle-plošinou s prvky adventury. Některé úrovně tě nutí sbírat klíče, otevírat dveře, hledat cestu – to funguje pěkně. Jiné se ale zbytečně komplikují až do bodu, kdy víš, co máš dělat, ale technicky se ti to nedaří. Pixelové skákání na nepřesné plošiny v panice není zábava, je to frustrace.

To, co si z devadesátek pamatuji, je atmosféra zoufalství. Zvuky stanice, pulzující hudba, červené varovné světla – všechno to připomínalo ty staré sci-fi filmy o katastrofách, kde už je pozdě. Hra toho neuměla využít do plného potenciálu, ale snahu vidět bylo. Dnes už to zní jako elektronické bučení z hlasiteleného a vizuál je to, co očekáváš od MS-DOSu – sranda, která funguje hlavně díky fantazii hráče.

Space Station Escape není hra, kterou si vezmeš do pytle a dáš si ji znovu v padesáti. Ale na chvíli, když máš náladu na něco staršího a bezejmenného, co tě punce do mozku, aby sis pamatoval, že existovalo? Otevři si ji v DOSBoxu. Není to ztracená klasika, je to spíš zapomenutý pokus, který skoro vycházel.