Trigger

Když se na obrazovce objeví pistole a vy musíte hned stisknout správnou klávesu, věděl jsem, že jsem v osmdesátkovém action game, nikoliv v nějaké složité logické záhádce. Trigger z roku 1989 byl typ hry, která se příliš neobtěžovala vysvětlováním — stiskni tlačítko dřív než soupeř, nebo padáš.

Jde o jednoduchou střílečku na čase a reflexech. Hra simuluje souboj dvou pistolníků na divokém západě: vidíte se navzájem, čekáte na signál a ten, kdo stiskne klávesu rychleji, vyhraje. Žádná taktika, žádné schování za stromem — jen ryze mechanická soutěž prstů a mozku. Každé kolo je nové, nemusíte si nic pamatovat ani plánovat. Seděl jsem u obrazovky a sledoval počítadlo pokusů: jak mě počítač pokoušel a já se mu pokoušel vyrovnat.

Grafika je primitiva — postava soupeře, vzdálená krajina, jednoduché menus. Zvuk tvrdý a účelový, bez atmosféry. Hra se neangažuje v tom, aby tě někam zatáhla nebo aby ti vyprávěla příběh. Je to čistě fyzické, bez vychytávek. Ovládání omezeno na stisk jedné klávesy v určitý moment — více není potřeba.

Trigger zůstala v paměti generaci, která objevovala PC: byla jedním z těch experimentů s reflexy a časováním, kdy se počítač choval jako přesný soudce bez slitování. Patřila do stejné rodiny jako klasické závody na čas nebo duely. Na své době měla svůj půvab — zkusit si konkurovat s oborem, který byl bez emocí a bez diskuse.

Dnes ji můžete zahrát v prohlížeči nebo přes emulátor. Není to způsob, jak strávit večer, ale deset minut zábavného testování reflexů? Proč ne. Hra nemá zbytečných prvků. Není v ní nic, co by tě zdržovalo nebo nudilo. Buď jsi rychlejší, nebo nejsi. Jednoduchost tohoto přístupu má na své antické kvalitě stále cosi lákavého.