TopChallenge

Tady máme jednu z těch her, která se v katalogu ztrácí jako иголка в стоге сена. TopChallenge z roku 1994 je skromný puzzle-platformer, který by se bez velkých očekávání mohl vejít mezi desítky podobných pokusů z éry DOS-u. Nic filmového, nic s velkým rozpočtem — jen pokus udělat hru a vydat ji.

Jde v podstatě o sbírání bodů a řešení jednoduchých logických úloh na několika úrovních. Postava skáče, sbírá věci, vyhýbá se překážkám. Cíl je jasný: dostat se na konec levelu. Grafika je minimalistická, připomíná spíš náčrtky než vyleštěný výtvarný styl. Barvy se drží základních tónů, postavy jsou malé a těžko rozlišitelné. Zvuk existuje, ale nepatří k věcem, kterými by hra oslnila.

Ovládání je přímočaré — pohyb kurzorem nebo šipkami, skok mezerníkem. Nic složitého, nic inovativního. Úrovně se postupně zdokonalují, ale pokrok je pozvolný. Nejdůležitější je, že hra není zábavná opravdu tak, abys ji vynechal bez výčitek svědomí. Chybí jí rytmus, který by tě přinutił se vrátit. Zůstává to spíš cvičení v trpělivosti.

TopChallenge je typickým představitelem nezávislých pokusů z první poloviny devadesátek, kdy každý, kdo měl počítač a kuráž, zkusil vytvořit hru. Nápad byl prostý, uskutečnění skromné, výsledek zapomenutelný. Nejedná se o nic špinavého či zlého — spíš o práci, která měla ambice, ale čchátě jí chyběla soit do výroby i originalita v návrhu.

Dnes si ji zahraješ v emulátoru hlavně z kuriozity nebo nostalgie. Pokud tě zajímá, jak vypadala počítačová zábava u běžného nadšence bez profesionálního zázemí, TopChallenge je případ popisný. Není to špatná hra — spíš existence bez větších vln. Bez lítosti ji přeskočíš a vrátíš se k něčemu, co stojí za čas.