SITris

Tetris na DOS příkazové řádce. Prostě vzal jsi si editýchod text, nastavil jsi barvy terminálu a řekl jsi si: proč by to nešlo? A vyšlo to. SITris je legrace, kterou si někdo dal práci sepsat, aby hra běžela v příkazovém prostředí, kde místo grafiky máš ASCII znaky a místo animace máš text, který se vyskytuje a zase zmizí.

Pravidla jsou tatáž jako u klasického Tetrisu — skládáš tetromina do řady, aby se zaplnila a zmizela. Tady se všechno odehrává v textovém okně, kde vidíš stav pole pomocí znaků a barev. Ovládáš šipkami, posouváš díly, natáčíš je, zkoušíš jich co nejvíc naskládat. Příkazová řádka ti to všechno zvládne bez problému — stačí málo, aby to fungoval mechanizmus, který drží Tetris pohromadě už třicet let.

Grafika je nula, zvuk také. Co zbývá, je čistá mechanika. A to je zrovna ten typ hry, který na grafice vůbec nezávisí. Pohledáš na šachovnici, vidíš co do níž padá, a hraješ. Na DOSu se to cítí spíš jako experimentální verze, něco mezi demem a vtipem pro programátory, kteří chtěli zkusit, co všechno ve svém prostředí zvládnou. Není to vyklepaná komerční verze — je to spíš hackerský projekt.

SITris tě nezajímá jako herní zážitek. Zajímá tě jako kuriozita — jako důkaz, že Tetris funguje na čemkoli, dokonce i tam, kde by čekal člověk nejméně. Na jeden zápas je to v pohodě, ale nedělej si iluze, že to bude tvůj hlavní herní nákupec. Přitom když si uvědomíš, že to někdo naprogramoval bez grafické knihovny, bez zvuků, jen v textu, který se vykresluje na obrazovku, máš před tím jistý respekt.

Dnes to můžeš zkusit v prohlížeči skrze DOSový emulátor jen tak pro kocourkování — spíš jako rozpomínkový kus na dobu, kdy se programátoři snažili vymáčknout ze svých počítačů maximum bez zbytečností. Tetris byl a zůstane Tetris, i když ho naprogramuješ v čemkoli.