Moraff's Super Entrap

Když jsem na DOS-ku narazil na Moraff's Super Entrap, čekal jsem slabší puzzle, který se vloudí mezi asteroidem a solitermi v nějaké sbírce her. Místo toho jsem dostal jednu z těch divných věcí, kterou si člověk zapamatuje hlavně proto, že prostě neví, co si o ní myslet.

Jde o logickou hru, kde se snaží vytvořit řetězce ze stejně barevných čtverců na herní desce. Tvůj cíl je jednoduchý — sbírat body tím, že spojuješ prvky a zároveň se snažíš nezvednout si příliš vysokou hromadu. Deska roste, padají nové kostky, a když se ti obsype až k hornímu okraji, je konec. Znáš to — je to jako padající puzzle, ale bez požadavku na přesné tvary či řady. Jen barvy a spojitost.

Hraje se to myší, což pro rok 1991 nebyla samozřejmost. Klikneš na skupinu barevných prvků, zmizí, a zbývající kousky se posunují dolů. Mechanika je líná a pomalá, ale práv v tom je trápení. Nejde ti o reflexy, ale o hlavu. Máš čas přemýšlet, což z toho dělá puzzle v čistém smyslu. Problém je, že hra poměrně brzy začne terčovat opravdu nudně — jakmile si odsekneš všechny snadné tahy, zjistíš, že vlastně není tolik cest, jak pokračovat. Není v tom žádného elegance, žádné radosti ze zvednuté těžké situace.

Grafika je zelená a černá, zvuk buď vypnutý, nebo tvůj počítač pípá jako na výstrahy. Vzhled připomíná spíš vnitřní program z bankomatní firmy než hru. Ale právě tím má Super Entrap něco — je opravdu bez nic. Bez výzdoby, bez příběhu, bez zbytečné lesku. Jen mozková výzva v nejčistší formě.

Dnes si ji zahraji v DOSBoxu, když chci odreagovat bez stresu. Není to hra, která ti zvedne adrenalin ani emoci. Je to spíš jako vyplňování křížovky — někdy příjemné zabití času, někdy jen frustrující marnost. Pro milovníky minimalistických logických her z devadesátek je to kuriózum. Všichni ostatní ji zapomenou do půl hodiny.