Bubble Blobb

Když jsem se poprvé podíval na obrazovku plnou barevných bublin, který se hemžily překážkami a čekaly na můj kliknutí, věděl jsem, že to bude něco mezi puzzle hrou a tím, co dělala vaše babička s kuličkami papíru v čekárně u zubaře. Bubble Blobb z roku 1993 je typická DOS-ová puzzle hra, kterou vydávala nějaká menší nezávislá dílna — právě ten typ, který se dnes valí internetem jako nejstará věc od chleba.

Hraje se to elegantně jednoduše. Na obrazovce padají nebo jsou naskládané barevné bublinky, a tvůj úkol je spojit alespoň tři stejné barvy vedle sebe — vertikálně, horizontálně, ideálně v řadě delší. Když se ti to podaří, zmizí. Pokud ne, hromadí se ti to na povrchu, dokud ti nespadne na hlavu. Mechanika je starší než internet, ale v devadesátkách tohle byl obsah, který se koukal a koukal. Ovládání je přímočaré — myš nebo kurzorové klávesy, potvrzení, hotovo. Nic složitého, nic extra. Právě v tom je krása i tragédie.

Grafika je, jak se na DOS patří, malinká a jasná. Bublinky se rozlišují barvou bez problémů, pozadí je neutrální, hudba — pokud jsi ji měl zapnutou — se skladá z pár not, které si po deseti minutách už i stoprocentně pamatuješ. Hra není graficky ambiciózní, ale není to ani bolestivé. Je to prostě tahle doba — monitorátor se třeskotinou po stranách, zvuk na nízké úrovni kvůli zvlněným kabelům.

Bubble Blobb si nezasluhuje místo v pantheonu velkých DOS-ových her, ale ani si ho nedělá. Patří k té vrstvě délaček, která vyplňovala diskety a dělala radost čekajícím lidem v restauraci u počítače, kde se hrála o nějaké ty peníze. Dnes je to spíš zajímavost — důkaz, že puzzle mechaniky přežily desítky let bez větších změn. Vaše mozek rozpozná princip v řádu milisekund.

Zahrát si ji dnes v prohlížeči má smysl především pro archaeology her. Není to hra, kterou byste si do noci užívali, ale jako desetiminutová nostalgie, když chcete cítit počítač z roku 1993, stojí to za to. Najdete v ní to, co hledali tvůrci: jednoduchost, které se dnes už ztrácí.