Trees

Když vidíš na obrazovce jen několik čar a čtverečků, střílíš do nich a čekaš, že se stane něco zajímavého, dlouho nevydržíš. Trees je takový tichý pokus o arcade střílečku z roku 1996, kdy by tady mělo být všeho dost — barvičky, zvuky, pohyb. Místo toho si hradeš s minimalistou, kterého by patrně zajímalo soustředění víc než zábava.

Hra není nic složitého. Pohybuješ svým kurzorem po černém pracovním poli, střílejícímu projektily do přilétavajících či přiléhavajících objektů. Cílem je prostě přežít, sbírat body a předstírat, že tě barevné tvary a zvuky z pípacího repráku nabíjí adrenalinem. Bez ohledu na název Trees (stromy) tu vidíš jen geometrické tvary ve vědeckém režimu — zelené a bílé čárky, které postupují jako v nějakém počítačovém snu z doby, kdy se hra zobrazovala v ASCII.

Mechanika je nahoru dolů pomalá. Střílení trvá věčnost, projektily letí jak šneci, a protivníci také nespěchají. Nevím, jestli jde o chybu či záměr, ale rytmus chybí úplně. Ovládání myší není problém, ale grafika je tak skromná, že si člověk připadá, jako by hrál na nějaké úrovni hluboko pod zemí, kde jsou pouze počítačové kosti a elektronické duše. Je to depresivní bez toho, by to byla atmosféra — jde spíš o tristní výchozí bod.

Trees zůstává kuriozitou, která se nezměnila ani v paměti doby. V devadesátkách, kdy již existovaly Doom, Heretic či alespoň Spacewar-like indie projekty, to vypadalo už jako včerejšek. Neměla šanci konkurovat ničemu a rozhodně si ji nikdo nezapamatoval jako třídní arcade.

Hraje se to dnes bez nostalgické chuti. Grafika není retro v dobrém smyslu — je to spíš výstup automatu s chybou. Pokud si chceš vyzkoušet, co všechno bylo možné udělat s MS-DOS, aby byla hra hraná, Trees to potvrdí: skoro vše, jen ne nic zábavného. Proběhneš si jí jednu partii v prohlížeči z nudě, ale víc ti to nebude chybět.