H20

Padesátiminutová epizoda, kterou někdo považuje za hru. H2O je grafická adventure na DOS-u z poloviny devadesátek, která se točí kolem nějakého příběhu se vodou — já ti jej rozluštit nepomohu, protože hra to sama nejásně neví. Klonuje point-and-click Lucasartsovek, ale bez jejich vtipu, bez logiky a bez důvodu, proč by ses do ní vůbec koukal.

Bloudíš po několika málo lokacích, sbíráš předměty a pokouševaně je kombinuješ v inventáři. Hra ti dá úkol, ale ne vždy jasně. Grafika je plastelína, která by se neztratila na amigařské demoscéně, ale jako prostředí příběhu se tváří jako kešanda z nějakého začínajícího studenta. Klikáš všude, aby ti řekla, co vidíš — standardní postup, jen tady to nemá náboj. Dialogy (pokud je to vůbec lze tak nazývat) jsou tvůrcem nejspíš napsané rukou a přeložené přes někoho, kdo angličtinu viděl jen na obálce.

Hraní je jako procházka vězeňským nádvořím bez cíle. Nemáš návod, hra ti nepoví, co hrát. Kombinace předmětů jsou někdy iracionální, někdy je to prostě hádat, co hra chce. Průběh se táhne, a když si myslíš, že se něco děje, najednou padne obrazovka a jsi o kousek dál. Zvuky jsou minimální a bez jakéhokoli stylu — spíš to, co za peníze bylo třeba udělat.

H2O není ani na úrovni freeware her, které tvůrci šili pro zábavu. Cítíš, že to byl věcně sepsaný task — udělej něco s bodovým obrázkem a nějakými klikáními. Možná že byl původní záměr lepší, ale do DOS-u se dostala jen kostka bez masa. Pro retro nadšence to je spíš kuriozita než odkaz na nějakou zapomenutou perlu.

Zahrát si ji dnes? Spíš jako výzvu — „podívej, co se kdysi vydávalo za adventuru" — ne proto, že by tě zábava čekala. Proběhneš ji v prohlížeči za chvíli, zapomeneš a vrátíš se ke Guybrushovi Threepwoodovi, kde věci dávají smysl a je to zábava.