Prison Amok

Když se v DOSovém kriminálu ocitneš v cele a všechno, co máš, je schopnost přesunout se na tři políčka, cítíš, že autor hry si myslí něco docela jiného o slově "volnost" než obvyklý hráč.

Prison Amok je příměšená směs akční adventury, kterou vydala neznámá laboratoř někdy v polovině devadesátek. Zasazen do věznice nabitého nebezpečím — nejenom vězenským personálem, ale taky pokraženými spoluvězni a podobně složitými dveřmi jako ve starších příbězích SF. Cílem není zůstat naživu a nepředat se. Cílem je dostat se ven. Mechanika se točí okolo chůze po mříži, řešení jednoduchých úkolů a vyhýbání se nebezpečí, které se nemůže fyzicky zranit, pokud se vejdeš do správného koutu nebo se zahalíš v něčem, co vypadá bezpečně. Nejde o příslušenství — jde o to, že zde není kód bez logiky.

Ovládání je kostrbatý DOS-režim — šipky, mezerník na akcí, zbytky intuice si musíš domyslet sám. Grafika připomíná pokus o pseudo-3D pohled z poloviny osmdesátek, který se dozadu posunul o deset let. Barvit není dostatek, kterou by si hráč zapamatoval. Hraní samotné není nijak plynulé; čeká se na načtení scén, čeká se na chování protivníků podle nějakých neviditelných pravidel. Prison Amok není hra, která by tě chytla za krk — je to spíš nudná návštěva v skutečné cele bez klimatizace.

Pamatujeme si ji proto, že existuje — jestliže vůbec. Není to sleeper hit. Není to ani experiment, který by stál za to. Přinesla do žánru takhle nic, co bychom viděli lépe u Dungeona Keeper nebo Freedom Fighter. Zestárla, protože byla už při vydání lehce zastaralá technologicky a vyznívala jako přepracovaná školní práce.

Dnes si ji zahraje jen ten, kdo sbírá rarita z přelomu devadesátek a není si úplně jistý, co ho čeká. Není to tak zlé, aby si tě pamatovala, ani tak dobré, aby ses jí koukal zbavit. Prison Amok je průměrný DOS-titul, v kterém si hraješ na věznění bez šance cítit se skutečně ve vězení. Sedne ti, chceš-li si ověřit, kolik experimentů s adventurou zmizelo do zapomenutí, aniž by po nich zůstala jakákoliv stopa.