PersiaTron

Když si člověk vezme joystick a slyší tenhle zvuk — elektronické dunění, které ti projde páteří — ví, že je tady něco jiného než průměrný klon Princeho z Persie. PersiaTron sice vychází z klasické šablony preskakování a sekání, ale dělá si ze všeho lehkou hlavu. To je problém i výhoda zároveň.

Jde o akční plošinovku z roku 2014, kterou si někdo ve volném čase zřejmě vytvořil jako ódou na retro DOS grafiku a mechaniky. Příběh? Žádný. Prostě tu jsi s mečem, překážkami plnými trnů a nepřátel, které musíš obejít nebo rozdrtit. Každá úroveň je jednoduché bludiště horizontálních skoků, stěn k lezení a platforem, které se snaží tě shodit do propasti.

Hraje se to jednoduše — poskoky mířené jako v osmdesátkách, jeden či dva tlačítka na útok. Ovladatelnost je přímočará, která nikoho nezaskočí, ale zároveň je všechna kouzla končí. Grafika drží původní DOS estetiku se své charakteristické paletou rudé a modré, postavy jsou čtvercové a animace minimální. Nemůžeš od ní čekat plynulost, ale aspoň hraje bez sekání a maséčka počítače se nebrechtá.

To, co dělá PersiaTron zajímavým, je jeho prostota. Není tu story, není tu složitost, kterou bys musel studovat. Jsou tu jen sekvenční úkoly — dojít na druhou stranu bez selhání. V určitém bodě ale poznaješ, že to není dostatečně obsáhlé na to, aby tě chytilo na delší dobu. Úrovně se opakují v tématech a ani obtížnost nezměkčuje s gráciozitou, kterou milovníci platformerek od devadesátek čekají.

Dnes si ji zahraješ v prohlížeči za deset minut a víš, kolik z ní dostaneš. Nic zlého, nic skvělého. Je to jako rychlý návštěv v arcade hale — jednoduché, rychlé, bez pretenzí. Nevydrží ti víc než jednu session, ale v té jedné se bavíš. Nevyžaduje ani znalost, ani čas — jen chvilku tvé chuťovky na klasiku.