Usurper

Pokud si myslíš, že logické hry jsou všechny stejné, Usurper tě rychle vyvedou z omylu. Je to česká tichá revoluce v žánru — elegantní, přísná a bezohledně addiktivní, s tím minimálním designem, jaký jsi kdy v DOS hraní viděl.

Jde o to převzít trůn. Hra tě poslouchá bez zbytečných gest — hrací deska, figurky, pravidla. Tvůj protivník není počítač, který ti podlézá, ale neutrální rozhodčí. Každý tah je pozvolný, promyšlený, bez animací a zvuků, které by ti vrhaly do rozhodování. Čistota jako u šachů.

Mechanika je jednoduchá do té míry, že ji vidíš na první pohled, ale rozvinout ji do vítězné strategie — to je už něco jiného. Nejde o klikání, nejde o reflexy. Jde o to vidět čtyři tahy dopředu a pochopit, kde udělal tvůj protivník chybu. Tempo hry si určuješ sám; počítač čeká, dokud si nedomyslíš úplně všechno. Takovéhle věci dnes k vidění nejsou.

V devadesátkách byla Usurper zajímavou drobnou perličkou, která si našla své místo mezi příznivci logických her. Není to hit typu Chess Master nebo Doom, ale pro toho, kdo chce odpojit mozek od akcí a rozsvítit ho v tichu — to je tvůj tip. Zestárla výborně právě proto, že v ní od začátku nebylo nic, co by časem ztratilo lesk.

Dnes si ji vezmeš do emulátoru nebo do prohlížeče, sedneš si na tři čtvrtě hodiny a najednou zmizí čas. Nic tě nenervu, nic tě neusmrtí, nic tě nepospíchá. Jen tvé rozhodnutí a jeho důsledky. To je v dnešním čase téměř sedmdesátileté luxusu, který si můžeš vzít zadarmo.