Ski King 2

Lyžuješ dolů po sjezdovce a najednou zjistíš, že ovládání reaguje s takovým zpožděním, že už jsi dávno ve stromech. Ski King 2 z poloviny devadesátek je jednou z těch her, které si pamatuju spíš jako zážitek než jako zábavu — a to v tom nejpřímějším slova smyslu.

Jde o lyžařský simulátor, kde se snažíš dojet co nejrychleji z kopce bez zbytečných pádů. Dostaneš sjezdovku, která se vine mezi stromy a skalami, a tvým úkolem je zajet ji v reálném čase. Zní to jednoduše. Ve skutečnosti je to boj proti fyzice, kterou hře zřejmě napsal někdo, kdo o lyžování slyšel jen od souseda v hospodě.

Ovládání je nejzvláštnější část. Lyžař se pohybuje se zpožděním, jako by lyže trvale hledaly, kudy mají jet. Když se pokusíš zabrzdit, hra reaguje s prodlevou, která tě bez milosti hodí do propasti. Rychlost nabereš překvapivě snadno, kontrolu nad ní získáváš zatraceně těžko. Není to ani sportovní hra, ani arkáda — je to něco, co se snažilo být realističtější, ale skončilo u frustrace.

Grafika je typická pro DOS: polygonální sjezdovka bez textur, stromy jako cibule, obloha jako papír. Není to špatné vzhledem k roku — jen tam není nic, co by tě udrželo u obrazovky. Hra postrádá náboj i atmosféru, chybí zvuky přírodního prostředí. Jen příšerný syntetický tón, když se řítíš dolů.

Proč si to pamatuju? Protože to byla jedna z těch her, kterou ses snažil hrát desítky minut a pak sis řekl, že jsi ten čas mohl strávit líp. Znamená to, že jde o úplné selhání? Spíš to byla smůla — ambice bez zkušenosti, realismus bez hratelnosti. Dnes by ji možná někdo hrál z nostalgie či zvědavosti, ale ani to bych nedoporučil.