Kangaroo

Když se v osmdesátých letech kupoval počítač, neměl to být arcade automat, ale přesto se do něj cpaly hry z heroven přímo. Kangaroo je jeden z těch titulů, který přišel z automatu do domácnosti a na PC se stal takovou divnou, ale nezapomenutelnou záležitostí. Zvlášť když byl majitelem nějaký kluk, kterému šlo především o to, že si může hrát doma, bez mincí.

Ovládáš skákajícího klokana, kterému se ze spousty důvodů nelíbí, že si nějaký palác vzal jeho dítě. Takže skáčeš po obrazovce plné překážek — pásy s banány, padající jablka, zvířata — všechno proti tobě. Cíl je jednoduchý: dostaneš se nahoru, sezvuků, které připomínají kovové bodnutí, a jdeš na další úroveň. Žádný příběh, žádná snůška cutscén, jenom hra.

Herní mechanika je přímočará, jak se sluší na arkádu. Skok a pohyb, to je všechno. Na DOS verzi to znamená relativně tuhé ovládání, zpoždění mezi tím, co chceš a co počítač provede. Není to syrupovité, ale cítíš, že pracuješ spíš proti stroji než s ním. Hry jako Donkey Kong to zvládly líp, Kangaroo ale drží linii své doby — chce od tebe týmovou práci a trpělivost. Úrovně nejsou dlouhé, ale jsou taktické; musíš vědět, kdy skočit, aby tě nerozmlátilo padající jablko.

Graficky to vypadá, jak si OS-DOS hru představíš — jednoduché sprity, jednoduché barvy, ale aspoň s určitou osobitostí. Zvuk je ten klasický elektronický pískot, který si zůstane v hlavě ještě dlouho poté, co vypneš počítač. Hra se nezastýchá za tím, že je старá — je jen jasně z jiné doby.

Dnešnímu hráči, kterému se chce chvíli zahrát něco bez ambicí na prodlouženou příběhovou kampaň, Kangaroo stále funguje. Browser emulátor tě položí přesně do середiny osmdesátek bez přebíhavé grafiky, která by ti všechno zkazila. Není to mistrovské dílo, ale je to solidní kuriózní, o kterém se dnes ví málo.