Worm it Up!

Když se počítač bere seriózně, nezbývá v něm místo pro červíka. A přesto tady je — Worm it Up, skromná puzzle hra z roku 1992, která se v DOSu chová, jako by si sama sebe brala na triko.

Ovládáš červíka, který se musí dostat přes kreslené terény plné překážek a pastí. Grafika je barevná a pěkně hazardní — ne aby ti odpadla brada, ale dostane si svoje. Cíl je jednoduchý: naviguj tvým klikatajícím se hlemýždím po mapu, dojdi na cíl. Zvuk je spíš taková kulisa, kterou vnímáš jen okrajově. Hra sází na to, aby tě matně bavila spíš tím, že jsou levely nějak snadno těkavé.

Mechanika je minimalistická a právě v tom tkví její kouzlo i bolest. Ovládáš směr a rychlost pohybu — nic víc. Červík se chová s tou vážností jako tuláci v hospodě u hospodské pálenice. Některé levely ti připadají vyřešené za chvíli, pak najednou narazíš na něco, kde nejde nic a všechno. Hra není těžká ve stylu „musíš mít reflexy atleta", spíš v tom, že si nejsi jistý, co se vůbec stane, když se dotekneš té zdi vlevo od druhého stromu.

Worm it Up patří k těm hrám, které se dnes zdají matné, až absurdní. Zestárla jednak díky grafice, která už teď vypadá jako vzpomínka na rozmazaný snílek, jednak proto, že princip hraní se ani chvilku neobmění. Není tu příběh, kterého by ses chytil, není tu řetězec upgradů, který by tě táhl vpřed. Je tu jen červík a cesta.

Zahrát si ji dnes má smysl spíš pro výzkum — chceš vědět, s čím si lámali hlavu ajťáci v raném DOSu? Nebo si chceš osahopočítačem dobu, kdy puzzle nemusela být složitá, aby měla svůj charm. V prohlížeči ji spustíš, projdeš pár levelů, usmješ se na tu prostoduchost a zase ji vypneš. Srovnatelné s bryndákem, který nosil tvůj táta — už ho nenosí, ale vím, co v něm viděl.