Babička Jaga není takový laskavý typ na horkou čokoládu. V tomhle věku už si říkal, co chce, a Once Upon a Time — Baba Yaga to bere vážně: punto-and-click adventura z roku 1991, kde se hraje právě na ní, na jednu z nejtvrdších babek evropské mytologie.
Jde o grafickou adventuru, kde tázníka chytkne pověst a musí se s ní nějak vypořádat. Hra vám dá úkoly, předměty, dialogy — klasická adventura s luštěním logických vazeb. Scénář se inspiruje východoevropskými legendami a pohádkami, která je napsána značně vážně. Tohle není roztomilá pohádka pro děti, ale spíš mytologická výprava s opravdovým napětím.
Hraní se točí okolo sbírání předmětů a jejich kombinování — sbíráš věci z okolí a pak je na správném místě a ve správnou chvíli použiješ. Ovládání je pomalé, musíš klikat přesně, někdy se čeká na animaci, která se táhne ve stylu raných devadesátek. Grafika je pixelová, statická, někdy až omračující svou studností, ale má tu bizarní atmosféru, kterou si ostatní DOS-adventury tehdy vypůjčovaly od středoevropských legend.
Co se pamatuje, je hlavně ona atmosféra — tahle hra se nechová jako jedno z těch veselých pointerů s blonde tváří a bláznovským humorem. Baba Yaga je ponurá, archaická, a hra to bere vážně. Je v tom cit starého, tmavého příběhu, kterého jsme slyšeli od babičky. Na svou dobu to byl odvážný krok — pojat adventuru jako něco opravdu starověkého a temného.
Dnes to hraje někdo, kdo si chce užít starou adventuru bez vtipkování a bez grafických efektů. Chceš-li cítit atmosféru, ne zábavu. Chceš-li si zahrát něco opravdu starého a z doby, kdy se počítače pokusily zmapovat příběhy, které si děti nikdy nepamatovaly jako veselé. V prohlížeči ji najdeš snadno — je to ta tichá, ponurá věc, kterou kliky a čekání dělají ještě temnější.
old
