Usurper, The - The Mines Of Qyntarr

Dlouhé tunely, pochodně vrhající divné stíny, a ty stojíš na rozcestí s jedinou životností. Taková byla cesta do skrze Mines of Qyntarr, kterou vydal někdo v roce 1989 pro DOS a pak na ni všichni zapomněli.

Usurper: The Mines of Qyntarr je arkádní dobrodružství z první osoby pohledu. Pohybuješ se labyrintem podzemních chodeb, kde tě čekají netopýři, spidlová monstra a různé pascí s klíči. Cílem je najít cestu k některému z múlích východů, aniž bys nasbíral příliš mnoho zranění. Hra zobrazuje prostor jednoduchou isometrickou 3D, která mi připadala dost matoucí — těžko jsem poznal, kam vlastně mohu jít a co je zed.

Ovládání je tuhé. Pohybuješ se směrovými klávesami nebo číselnou klávesnicí, háčkuješ se o rohy a někdy se ti nepodaří vejít do chodby, kterou vidíš jasně. Boje jsou předvídatelné — střetuješ se s nepřáteli, kteří se pohybují podle pevného vzoru, a ty jen střílíš nebo tiskneš meč. Není tu žádná finesa, jen vytrvalá střelba a naději, že tě nerozmlátí přímo do zdi. Hra trvá pár minut, než ji pročmuchneš, takže z dlouhodobého hlediska jde o lahvičku bez obsahu.

Mines of Qyntarr zůstala v rámci DOS kultury spíš notou na okraji — není to Wolfenstein ani Dungeon Master, jen stín něčeho, co mohlo být zajímavé. Vizuál už vzhledem k letům vypadá jako šílenství, a hratelnost se nikdy neposunula dál než do fáze „zkusmo".

Dnes ji zahrál bych jen kvůli archeologii: koukat, jak si někdo v konci osmdesátek představoval 3D labyrint na osobním počítači. Není to zábava, je to dokument o tom, jak těžko se tvořila hra bez peněz a času. Technické odvaha byla, smyslu pro Design ne.