Esta análise ainda não foi traduzida — mostramos o original (Čeština).
Když si otevřeš Adventures in NMR 1, čekáš edukativní hru. Místo toho se ocitneš v laboratorním bludisku, kde každá chyba znamená restart a frustraci z nejasných instrukcí.
Jde o simulaci práce s nukleární magnetickou rezonancí — experimentální technikou, kterou studují chemici na vysokých školách. Hra z roku 1990 tě vede skrz virtuální laboratoř, kde si konfigurujete přístroj, nastavujete parametry a interpretujete data. Cíl je jasný: porozumět fyzice za blikajícími čísly na displeji.
Problém je v tom, že pokud nemáš zkušenost s NMR nebo máš smůlu na anglické texty, která jsou občas nejasné, brzy si připadáš blbě. Hra tě nechává klikáním v jednotlivých menu, bez náznaků, které tlačítko vede někam, kde se něco děje. Grafika je spartánská — ASCII menu, přístroje nakreslené v několika barevných čtvercích. Efekt „učím se" tak časem vystřídá efekt „jen se poflakuji v menu".
Co si pamatujeme, je ambice. Na začátku devadesátek to byla exotika — počítačová hra, která má vzdělávat, ne bavit. Nejedná se o popis fyziky s příklady, ale o interaktivní pokus. V tom smyslu byl Adventures in NMR vizionářský. Zestárl ale bezpodmínečně — povinná doba čekání, nejasná logika menu, žádné feedback, když se mýliš.
Dnes si ji zahraje jen ten, koho opravdu zajímá, jak vypadal vzdělávací software osmdesátých let, nebo kdo musí psát esej o vývoji edukativních her. Ostatní budou zklamáni. Pro jeho specifičnost a vzdělávací charakter najdeš ji jen v archivech retro her, ale tam patří — jako svědectví doby, kdy si někdo myslel, že fyzika a zábava se mohou potkat.