The Fantasy Worlds of Tamrak

Magie bez zvuku, meče bez zvuku, i draci bez zvuku. Fantasy Worlds of Tamrak si pamatuju hlavně proto, že její tichý svět působil jako snílek среди her, co se překřikovaly Sound Blasterem.

Jde o textovou adventuru s prvky RPG, kterou vydal kdosi v roce 1993 pro DOS. Pokoušíš se projít fantasy světem naplněným kostlivci, příšerami a kletbami. Ovládáš postavu na první pohled pomocí příkazů — ne graficky, jen slova. Čti popis místnosti, piš, co chceš udělat. Není to king's quest s animacemi, je to starší věc, kde musíš přemýšlet o tom, co vůbec zkusit.

Průchodnost byla střídavá. Někdy hru pochopíš intuitivně — jsi v jeskyni, vidíš dveře, zadáš „otevři dveře" a pokračuješ dál. Jindy se hra chová jako řiditelné ucho, které přesně ví, co chceš, ale odmítne si to vyslechnutí. Chceš kouzelníka porazit meči? Musíš o tom myslet jinými slovy, než máš v hlavě. Inventář, magie, setkávání s nestvůrami — všechno funguje, ale nějaký ten pokus a omyl patří k věci. Grafika je minimální, spíš si ji domýšlíš. Zvuk? Dělej si koňské muziky sám.

V devadesátkách byla tenhle typ hry čím dál méně módní. Sierra a Lucas Arts už klopýtaly s točitými příběhy, a textovky jako Tamrak vypadaly vůči nim jako psaní na psacím stroji vedle výpočetní techniky. Bylo to na spádu. A dnes? Tahle hra neměla historickou váhu, aby se jí věnoval někdo z nositelek paměti — je prostě pryč z reflektorů.

Pro koho je Tamrak dnes dobrá volba? Především pro ty, kdo si chují slabost pro textové adventury a nevadí im absence grafiky. Pokud tě baví luštit příkazy a trpělivě experimentovat, najdeš tady přiměřenou zábavu. Není to nejslavnější hra doby, ale slíbí ti svět, kde se všechno řeší slovem — a v některých chvílích je to úlevu od klikacího blbnutí.