Stellar Stryker

Když jsem poprvé viděl Stellar Stryker, myslel jsem si, že to bude další klon Space Invaders. Byla to chyba — tahle hra z roku 1996 si bere spíš z Asteroids, ale pak udělá něco svého. Letíš po obrazovce, střílíš a chceš přežít co nejdéle, zatímco se tě vesmír snaží zabít všemi možnými způsoby.

Jde o arkádovou akci, kterou si můžeš pustit na staré DOSce či v emulátoru během polední přestávky. Ovládání je jednoduché — šipky na pohyb, mezerník na střelbu, takový ten základní vstup devadesátek. Tvůj vesmírný člun letí po mřížce světů, kde se sbíhají asteroidy, nepřátelské lodě a další nebezpečí. Nestihneš si ani vydechnout — chytíš se do rohu a smrt na tebe čeká za vteřinu.

Hra funguje jako série krátkých střetů, každá úroveň má své tempo a svou formaci nepřátel. Nejdřív je to pohodlné, pak se najednou všechno zrychlí. Chybí ti pokyny, chybí ti čas na rozmyšlenou — pouštíš se do toho naslepo. Grafika je ascetická, věci jsou bílé čáry na černém pozadí, zvuk je jen řada suchých cvaknutí. Tohle není hra pro odpočinek; je to hra pro adrenalin a frustraci.

Stellar Stryker reprezentuje dobu, kdy indie vývojáři mohli vydat věc pro DOS bez rozpočtu a bez ambicí dělat něco velkého. Není to remasterovaná klasika, ani to není hra, která změnila historii. Je to prosté, přímočaré a poměrně tvrdé. Záchranný systém tu není, continue existuje, ale pokaždé to bolí.

Dnes ji zkusíš hlavně proto, abys pocítil, jaké to bylo hrát bez grafických vychytávek a bez velkých ambicí. Nikdo tě ničím nepovede, nebudeš čekat na příběh, neuvidíš cutscény. Jenom ty, tvoje klávesnice a horda vesmírných věcí, které tě chtějí srazit. Za vyzkoušení to stojí, jen počítej s tím, že to není hra, které bys věnoval víc než dvacet minut v kuse.