Space Assault

Když se hra jmenuje Space Assault, čekaš obvykle něco jako Gradius nebo R-Type. Místo toho dostaneš něco, co spíš vypadá, jako by si jej někdo naprogramoval na víkend v Turbo Pascalu. A víš co? Právě to je na něm zajímavé.

Space Assault je DOS-ovský shoot'em up z doby, kdy se autory byly často jednotlivci nebo malé týmy pracující v azylech počítačových klubů. Létáš si v lodi přes černou vesmírnou tmu, padají na tebe vlny nepřátel, sbíráš power-upy a snažíš se přežít. Klasika, která se jednak hrála v osmdesátkách a devadesátkách v desítce variant. Tady jde o základní recept bez vůle překvapit.

Grafika je velmi primitivní — tvůj vesmírný stíhač je pár pixelů, střely jsou ještě menší čárky, nepřátelé vypadají jako kdyby je vykreslil člověk, který nikdy neviděl počítač. Ovladatelnost je solidní, hra reaguje bez zpoždění, ale to je přesně všechno. Bez povedené spriteartworku, bez osobitého designu, bez gimmicku, který by ti řekl: hele, tohle si někdo rozmyslel. Jsi tady jen proto, aby ses střílel. A to je také v pořádku.

Space Assault reprezentuje určitou linii her, které vznikaly mimo mainstream — nejde o selhání, spíš o upřímnost. Tvůrce neměl rozpočet na animátory ani na zvukaře. Musel vymýšlet, co umí sám. Takové věci dnes vypadají jako artefakty z doby, kdy byla programování zábava spíš než povolání.

Dnes tu hru zahraješ v prohlížeči hlavně z archivářské zvědavosti. Není to špatně udělaný Asteroids ani degenerovaný Zaxxon. Je to jen… Space Assault. Minimalistický, bez ambicí, bez příběhu. Když chceš retro arcade bez nostalgie a bez emocí, je tu pro tebe.