Krkal 1

Krkal — zvukový efekt něčeho, co se láme, a přesně to cítíš, když se sekaš do první překážky. Jednoduchá, bezejmenná hra z devadesátek, která ti neřekne víc, než že existuje, a zbytek si musíš domyslet sám.

Jde o platformer, kde se pohybuješ po úrovních, skáčeš, sbíráš věci a snažíš se dojít do cíle. Žádné složité příběhy, žádné explozivní sekvence — jen ty, tvůj postava a návrhář, který si s tebou chvílemi hraje na sadisty. Hra vychází z klasické formule, která fungovala v osmdesátkách a v devadesátkách už jen střádala uznání retrospektivně. Krkal sem tam přidá něco se zvukům nebo animacím, ale jinak se drží osvědčeného schématu.

Ovládání je přímočaré — pohyb a skok. Chytlo by to být, jenže respons na klávesy je ochabý a fyzika skákání se chová, jako by postava skákala ve dvoustuprovém botě. Přesnost, která je u platformerů nutností, tady chybí. Navíc jednotlivé úrovně jsou obsypány zradami, které nevypadají zrádně — předměty, které vypadají jako pomoc a jsou smrtí, plošiny z ničeho nic mizející, nepředvídané chování při kontaktu s věcmi. Frustrace není důsledkem vlastní chyby, ale pocitu, že hra ti neupřímně podává informace.

Krkal se dnes ztrácí mezi stovkami lepších DOS platformerů. Není dost originální, aby si stál svou excentričností, není dost propracovaný, aby okouzlil čistotou design. Patří do té kategorie her, kterou jsi mohl hrát na sběrném CD s tisícovkou dalších titulů a zapomenout na ni během týdne.

Dnes má cenu spíš jako kuriozita — vidět, jak vypadal průměrný pokus o platformer v podání někoho, kdo se nepatrně chybil. Jestli máš rádi klasické DOS hry a sbíráš je jako listiny, zkus to, aby ses přesvědčil, že ne všechny stáří oplácí péčí. Lepší provedení téhož stylu najdeš desítkami.