Championship Lode Runner

Chcete-li vědět, jak vypadá dokonalý logický puzzle v těle plošinovky, najděte si Lode Runner. Nejsem si sice jist, kdo to přesně v roce 1984 na DOSu tvořil, ale je jedno — tuhle věc prostě hrají lidé dodnes a není divu.

Hra vás postaví do role zlodějíčka, který má sebrat zlaté cihly v bludišti plném strážců. Zvuk, kterým to začíná, zní skoro jako když někdo otevírá ledničku — a pak už jste v tom. Jde o to, že nemůžete jen tak běhat kolem. Potřebujete si kopat tunely, házet lano, plánovat cestu a zároveň unikat nepřátelům, kteří vás pronásledují s vytrvalostí horníka, co si přišel o výplatu. Každá úroveň je puzzle. Můžete si ji hrát několika způsoby, ale jen jeden — nebo maximálně dva — vás dostane ven živého.

Ovládání je jednoduché až brutálně jednoduché. Běh, skok, kopání. Když se naučíte časovat skákání a vykopávání současně, aby vás padající nepřítel nezachytil, začne vám hru klapat. Grafika je pixelová jako všechno v osmdesátkách, ale velmi čitelná. Vidíte přesně, kde je střed tunelu, kde je pád a kde se vám valí nepřítel. Animace té figurky při kopání má takový pracovitý spád, že je to vlastně přitažlivé.

Genialita Lode Runneru spočívá v tom, že každou úroveň můžete absolvovat bez ztráty života, když jste opatrný a chladnokrevný. Není to hra o reflexu, ale o uvažování. Zároveň vás ale klidně zabije, když se pokusíte vyhrát přematurou akcí. Tenhle balancerakt mezi taktickou hrou a akční platformou je to, co Lode Runnera dělá zvláštní.

Dnes sedí těm, kdo chtějí puzzle se srdcem. Není to hra, kterou byste hrávali hodinu a zapomněli. Spíš si ji užijete v prohlížeči, až se vám bude stýskat po hrách, kde myšlení znamená víc než prsty. A pokud jste to znali už tehdy — víte, co tím myslím.