Anna's Gram

Někdy se ztratím v katalogu starých her a narazím na něco, o čem jsem v životě neslyšel. Anna's Gram je právě takový průšvih — DOS-ovská cosi z roku 1987, která se mi v paměti drží víc otázkou než odpovědí. Co to vlastně bylo?

Jde o edukativní hru určenou mladším klukům a holkám, kde se potkáš s postavou jménem Anna a skrze interaktivní historky se učíš angličtinu. Není to přitom nějaký flashcard bullshit se slovníčkem. Hra se snaží vložit slova do kontextu, do dějové linky, která by měla dítě zajímat víc než monotónní opakování. Doba byla jednoduchou dobu — grafika barví z pruhu jako duhový nátěr z devadesátek, text se píše do černého okna, zvuk je minimální. Tím pádem se celé věci drží na jediné věci: je to zábavné?

Hraje se to jednoduše. Čteš text, rozumíš, pokud chceš a pokud ne, tak si vzpomeneš. Hra se zabezpečuje tím, že když nezvládneš slovo, vrátí se k němu později. Není tlaku, není mrkání červené x. Pohyb v příběhu závisí na tvých odpovědích — zvolíš jednu z nabízených možností, příběh se vyvine jinam. To zní lépe, než to vlastně bylo. Volby jsou často lineární, cesta je vedená, svoboda je tak tak. Ale v devadesátkách to byl přístup docela progresivní, aspoň se ve výuce nezobrazuje jako trest.

Anna's Gram není hra, která by dnes někomu vzala dech, ani nepatří mezi ty, které by se studenti bez rodičovského tlaku vraceli. Zestárla rychle a beze zbytků. Grafika je bez detailu, interakce omezená, učební prvky jsou cítit jako domácí úkol. Když se dnes podíváš na edukativní hry, vidíš, jak daleko se dostaly — Anna's Gram zůstala na místě.

Proč si ji vůbec zahrát? Jedině když tě zajímá, jak vypadala počítačová pedagogika v osmdesátkách. Nebo když máš fakt slabou angličtinu a chceš ji na něčem historicky bezharmnému vyladit. V dnešních věcech ji ovšem hledej těžko — vzácná je jako prasklý DOS v originální krabičce. Emulátory ji držují více ze zvědavosti než z praktické hodnoty.