Master Mouse

Myš skáče po deskách a sbírá zrníčka, zatímco se jí snaží překazit kočka. Byl to obsah, kterým se počítače zábavily v konci osmdesátek, když se ještě počítalo s tím, že monitorem může být cokoliv do osmnácti kilohertzů. Master Mouse je přesně takové retro puzzle — chytlavé, jednoduché a děsivě léčivé, když jste zvyklí na to, aby hra něco od vás chtěla.

V tuhle dobu už nejsme překvapeni tím, že se jedná o edukační hru určenou dětem, která se však bez problémů hraje i pro dospělé, když chcete vypnout mozek. Hra se odehrává na jednoduché čtvercové hrací ploše, kde máte za úkol nasbírat všechna zrníčka a vrátit se do výchozího bodu. Proti vám jednoduše fungující umělá inteligence — kočka, která vás pronásleduje. Pravidla jsou těch nejjednoduššíchích možných, což je právě to, co dělá hru tak hypnotizující.

Samotná hra se ovládá kurzorem nebo šipkami a spočívá v tom, abyste se vyhnuli kočce, zatímco metodicky sbíráte všechna zrníčka. Není to nic složitého — není tam žádný časový limit, žádné zvláštní mechaniky, žádné překvapení. Jen vy, kočka a zrníčka. Hraní je tedy spíš meditativní — hra vás několika vteřinami upoutá, pak si chvíli prostě hrajete v prostředí, kde se nic nezmění.

Master Mouse dnes zní jako součást nějaké edukační sady k počítači, kterou získali rodiče od tety z Evropy, když se chtěli, aby jejich děti „se s počítačem seznamovaly". A přesně tím to cítíte. Jde o software, který měl vzdělávací potenciál, nikoli zábavní. Zestárlo to všemi směry — grafika je přiblblá, hudba chybí skoro úplně, a mechanika se opakuje do nuda.

Dnes si ji zahrajete hlavně z nostalgie nebo z zvědavosti, co se v roce 1989 chápalo za „hru". V prohlížeči si ji můžete opět vyzkoušet, pokud vás zajímá, co se dělo v počítačích dávno předtím, než existovaly počítačové hry tak, jak je dnes známe. Není to špatné, jen je to teď jednoduše prázdné a nevyzývavé.