Master Mouse

Myš skáče po deskách a sbírá zrníčka, zatímco se jí snaží překazit kočka. Takový obsah bavil počítače na konci osmdesátek, kdy se ještě počítalo s tím, že monitorem může být cokoliv do osmnácti kilohertzů. Master Mouse je přesně takový retro hlavolam — chytlavý, jednoduchý a překvapivě uklidňující, když jste zvyklí na to, že hra od vás pořád něco chce.

Dnes už nikoho nepřekvapí, že jde o výukovou hru určenou dětem, kterou si ale bez problémů zahrají i dospělí, když chtějí vypnout mozek. Hra se odehrává na jednoduché čtvercové hrací ploše, kde máte za úkol nasbírat všechna zrníčka a vrátit se do výchozího bodu. Proti vám stojí jednoduchá umělá inteligence — kočka, která vás pronásleduje. Pravidla jsou ta nejjednodušší možná, což je právě to, co dělá hru tak hypnotizující.

Samotná hra se ovládá kurzorem nebo šipkami a spočívá v tom, abyste se vyhnuli kočce, zatímco metodicky sbíráte všechna zrníčka. Není to nic složitého — není tam žádný časový limit, žádné zvláštní mechaniky, žádné překvapení. Jen vy, kočka a zrníčka. Hraní je tedy spíš meditativní — hra vás během několika vteřin vtáhne a pak si chvíli prostě hrajete v prostředí, kde se nic nemění.

Master Mouse dnes zní jako součást nějaké výukové sady k počítači, kterou rodiče dostali od tety z Evropy, když chtěli, aby se jejich děti „s počítačem seznamovaly“. A přesně tak to i působí. Jde o software, který měl vzdělávací potenciál, nikoli zábavní. Zestárlo to všemi směry — grafika je primitivní, hudba chybí skoro úplně a mechanika se opakuje až do nudy.

Dnes si ji zahrajete hlavně z nostalgie nebo ze zvědavosti, co se v roce 1989 považovalo za „hru“. V prohlížeči si ji můžete znovu vyzkoušet, pokud vás zajímá, co se dělo v počítačích dávno předtím, než existovaly počítačové hry tak, jak je známe dnes. Není to špatné, jen je to dnes jednoduše prázdné a nevyzývavé.