Superfrog

Skákat jako pláštěnka, která se právě obrátila v supersonickou batůžku — to je Superfrog. Skok za skokem, levou a pravou nohou, přes překážky a nepřátele, bez nějaké velké zápletky či hlubokého smyslu. Čistá arkáda od studia, které si tohle prostě vymyslelo v roce 1994 a sázelo na jednoduchost.

Jde o běžeckou plošinovku, kde ovládáš zelené zvířátko (chceme-li být přesní, tak žábu s ambicemi superhrdiny), které má výjimečnou schopnost: skákat. Skákat vysoko, skákat na nepřátele, skákat na stěny. Úrovně jsou lineární, cíl jasný — dostat se na konec bez toho, aby tě zabila střela, mrznutí, nebo prostě gravitace. Předměty na zemi ti topí život, barvy jsou příjemně ostrých — klasika devadesátkových arkád pro MS-DOS.

Hraje se to jednoduchou klávesnicí — pohyb, skok, je to všechno. Ale právě v tom je cíp — chvilka zpoždění, špatný tah, a jsi dole. Superfrog není věda, je to prostě cvik a čas. Zvuk tě upozorňuje na nebezpečí, hudba pokyvuje svou elektronickou hlavičkou, a za chvíli si už navykneš na jeho zpátečnické kouzlo. Oproti tomu, co si pamatuješ z Sonic the Hedgehogů, je to pomalejší, kontrolovatelné a méně závratné — což není nic špatného.

Žádný příběh, žádná role-playingová hloubka, žádné otevřené světy. Superfrog patří do doby, kdy stačilo, aby hra bavila. Svého času to byla věc na hraní v počítačnách či mezi kamarády, během přestávky v práci. Dnes to vypadá jako starý koláč, který už nikdo nepeče, ale čichneš si na něj a vůně té dávné zábavy tě v sekundě vrátí na vaši dvousedačku v devadesátém pátém.

Máš-li chuť na hloupý, nekomplikovaný skok bez dlouhých úvodů a pointů, zkus si ji rozpustit v prohlížeči. Neřeší se to, neluští, nekombinuješ. Jen skáčeš a vejdeš se do průměrné arkády, která se nebála být přímočará.