Ce test n’est pas encore traduit — nous affichons la version originale (Čeština).
Když si vezmeš cihlu a začneš do ní bušit kladivem bez nějakého plánu, je to takové… osvěžující. Hammer-Head z roku 1992 je právě takový zážitek — nekomplikovaný, přímočarý a důvěřující tomu, že hráč je schopný si vzít věci do svých rukou.

Jde o puzzle-akční hru, kde řídíš postavičku s kladivem a snaží se demolovat stavby z barevných cihel. Cíl je jednoduchý: rozbít všechny bloky na levelu a postoupit dál. Není tu příběh, není tu celosvětový spor — jen ty, kladivo a cihly, které se ti nehodlají bez boje vzdát.
Mechanika vychází z arcadové tradice: postavička se pohybuje po obrazovce, sekerou či kladivem bušíš do překážek a sbíráš bonusy, které se někdy objeví. Některé cihly padají snáze, jiné si vyžadují více úderů. Je to jak řezbářství, jenže v čase, kdy ti počítač neustále tiskne obrazovku stejného levelu, pokud mu neustanoveš tempa. Ovládání je přesně takové, jaké vyžaduje každý self-respecting DOS arcade — třeba jen směrové klávesy a jednu akční, a s tím si vystačíš.
Zestárlo to… dost sebekriticky. Grafika z roku 1992 má sice své kouzlo — pixelart s jasně čitelnými detaily, příjemné barvy — ale opakování levelů a absence variability strhauje. Zvuky jsou součastí té doby; sluchově tě to nebuší, ale ani tě zvláště nebaví.

Dnes by si ji zahral spíš z nostalgie nebo když chceš něco bezmyšlenkovitého a nenáročného. Na webu v prohlížeči to běží bez problémů, takže nemusíš řešit DOSBox či jinou frajeřinu. Je to případ, kdy stáří hry není výčitkou — je to její přirozenost.