Moraff's Tempt-Tris

Tetris se třemi rozměry? Nic tak strašného. Jenomže Moraff's Tempt-Tris si vezme klasickou skládačku a zašoupne ji do prostoru tak, že si ani nevšimneš, kdy ses z příjemné blbosti stane zmatenej. Roku 1993 to bylo pikantní — domácí počítač konečně zvládl koukat na block-building ze všech stran a ještě k tomu to něco mělo do sebe.

Jde o tetris v prostoru. Místo čáry padají 3D tetromina do skleněné krychle, kterou otáčíš, protáčíš, zoomíš — zkrátka manipuluješ s ní, aby se bloky seskupily v roviny a zmizely. Když nejsou správně srovnané, hromadí se, pole se plní, a tím je konec. Jednoduchý koncept. Potřeba chovat hlavu naostro.

Právě to je zásah. V normálním tetrise vidíš všechno frontálně — je to dvourozměrný Hanzábal. Tady musíš předvídat, jak se blok chová v prostoru, když ho jednoduše nevidíš dostatečně. Otáčení není intuitivní. Ovládání na klávesnici je trpělivostní zkouškou — naučit si, kterýkláves otáčí kterou osu, zabere čas. Jakmile to praskne, je to návykové. Jakmile neprakne, je to frustrace a vypínání počítače.

Moraff's Tempt-Tris měl fakt svůj charm — pixelové bloky, chladný DOS interface, zvuky jako z elektronické lahve. Nebyla to grafická senzace, ale skvěla. Hra se nehodí na pohodlný večer na gauči. Vyžaduje soustředění, úprk času a troch štěstí na umístění. Je to z doby, kdy se Tetris objevoval na všech platformách a každý si myslel, že může přijít s revolucí.

Dnes si ji zahraji spíš z kuriozity než ze zábavy. V prohlížeči s emulátem je to dobrý způsob, jak strávit chvíli a vzpomenout si, proč byl čtyřirozměrný tetris spíš kabinetní experimentem. Pokud tě čistá mechanika bez lesku přitahuje a máš ochotu popasovat se s nezvyklým ovládáním, najdeš si tu zábavu. Ostatní se přidržte původního Tetrisu — ten je nadčasový.