Time Machine I

Návštěva budoucnosti se neobejde bez řádného návodu. Time Machine I vám ho poskytne hned na úvod, což není zrovna slibný začátek pro hru, která by měla bavit. Je to takový ten počítačový program z počátku devadesátek, kterému není jasné, jestli chce být výukovým softwarem, hrou nebo interaktivní knihou.

Jde vlastně o prostorovou logiku a textové řešení úloh v jednotlivých dobách. Dostanete se do starověku i středověku a musíte najít správný předmět nebo sekvenci akcí, která vás posune dál. Princip je starý jako svět, ale na tom by vůbec nezáleželo, kdyby to bylo alespoň zábavně vymyšlené.

Grafika je minimalistická, aby nezabírala disketu. Zvuk prakticky žádný. Ovládáte to psaním nebo klikáním v nabídkách, což připomíná spíš průzkum databáze než hraní hry. Chvíli to jde vnímat jako hlavolam, který nutí přemýšlet, ale moc brzy si uvědomíte, že jde hlavně o zkoušení. Cyklus je vždycky stejný: klikni na věc, přečti text, selhání, zkus to znovu.

Tyhle věci měly smysl v době, kdy byl výpočetní výkon omezený a barvy si člověk nemohl dovolit. Hráli je hlavně školáci během vyučování. Time Machine I vypadá právě jako hra, kterou by učitelka nakopírovala na disketu s vědomím, že bude vzdělávat a zároveň dráždit.

Zvlášť zajímavá není ani samotná časová cesta jako motiv. Prostředí se střídají mechanicky. Máte načmáraný obrázek, pár věcí v okně a text, který vám řekne, co jste udělali špatně. Myšlenky vám velmi brzy sklouznou k tomu, co byste dělali raději.

Dnes by vám ji mohl doporučit jen někdo, kdo sbírá retro výukový software nebo si chce připomenout, jak málo bylo třeba k tomu, aby se něco prodávalo jako hra. V prohlížeči si ji můžete otevřít z čisté zvědavosti — ztratíte tak maximálně čtvrt hodiny, což je férový podíl času na tak zapomenutý kus softwaru.