Three Kingdoms Mahjong (三國志之牌戰風雲)

Máhjong se třemi královstvími—už jenom zkombinovávání těchto slov by mělo stačit na to, aby tě hra upoutala. A opravdu, Three Kingdoms Mahjong staví na jednoduché myšlence: vezmi klasickou čínskou deskovou hru a přidej do ní tematiku legendárního období válček a vojevůdců. Na disketě pro DOS se rodí něco, co se tvářilo jako originální nápad, i když dnes jsme zvyklí, že máhjong se dá pálit do čehokoliv.

Jde vlastně o to nejvyšetřeném ze všeho—odstraňuješ páry stejných dílků z každoroční přehršti dominek rozložených na obrazovce. Klasická mechanika, jakou znáš z tisíce braindead klonů. Tady ji obkreslili postavami z čínských legend, takže místo abstraktních symbolů vidíš tváře vojevůdců a znaky související s jejich příběhy. Tit za tat—vizuální cukr nad nezměněným hrubostěnným jádrem.

Ovládání je primitivní, jak se na DOSkovskou věc patří. Kurzor a klik. Pokud najdeš správnou dvojici, zmizel. Pokud ne, čekáš. Hra ti nebrání v hloupostech, všechno prochází bez protivných hlášení nebo nutnosti sbírat speciální předměty. To je vlastně docela sympatické—žádná vata, jen tvůj mozek versus přehršť kamenů.

Svého času, kdy 3D graphics ještě vyžadovaly grafickou kartu za cenu motorky, představoval takový máhjong rozumný zábavní obsah. Dnes je to průmyslově vyráběný obsah pro lidi, kteří si hrají Candy Crush a čekají, aby čas uběhl. Těch pět minut mezi kávou a e-mailem. Hra z ní nedělá nic víc ani míň—jen ji obalila do historického kabátu.

Když si ji chceš dnes zahrát v prohlížeči, jdi na to bez očekávání epického zážitku. Je to mozková pohodlna pro nudný den v kanceláři, nic víc. Grafika je služebná, barvitá, bez ambicí. Zvuk zajímavě chybí nebo je vypnutý—tihle oldies si zvuk často ani nežádaly za cenu omejeného místa na disku. Sedne ti to, když chceš něco na mozek, ale bez tlaku na výkon či reflexy.