Quink

Kdo by myslel, že v roce 1984 lze vytvořit plošinovku založenou na logice místo akcelerace a skoků. Quink je právě taková hra — minimalistická, přímočará a na počítač s DOS-em překvapivě vhodná.

Jde o logickou plošinovku, kde řešíš jednoduché environmentální puzzle. Sbíráš kostky, posouvíš je, skládáš a postupně se dostáváš dál. Není to o reflexu, spíš o tom, aby ses do všech těch bloků vryl hlavou a našel cestu vpřed. Každá úroveň je malý problém, který má řešení — a bez řešení se nehneš. Akcí je tu málo, tempa také, ale to je záměr.

Ovládání je jednoduché až odstrašující — hýbeš postavičkou, tlačíš věci, padají ti na hlavu. Grafika je primitivní: jednobarevné čtverečky, jednoduché animace. Zvuk spíš není. Ale paradoxně ta elementárnost funguje. Když řešíš jeden puzzle po druhém, člověk to kolikrát podceňuje a potom se jednoduše zasekne. Pak přijde ten moment, kdy ses zorientuje a vyjezdíš. A tím to končí — radost je chudá, ale upřímná.

Quink byl v osmdesátkách nezdolný klasik pro lidi, kteří chtěli hrát na mozek, ne na reflexy. Ve své době reprezentoval alternativu k strašlivě rychlým akčňákům — bylo to rozumné, chladné a poctivé. Dnes je to především zapomnětá kuriozita, kterou znají nejvíc sadisti zajímající se o nejstarou lineaž logických her.

Pokud si hraješ v prohlížeči a chceš pochopit, jak se logika na PC hrála, když byly videokáble ještě dichotomie černé a bílé — Quink stojí za to. Nepřijdeš si stará ani špatně. Jen si připrav chvíli trpělivosti. Hra ji chce.