VILLAINSLAIR

Chcete si zahrát na padoucha? Villains Lair vás nasadí na židli supertzáka a nechá vás építovat jeho tvrz, plnit různé zvrácenosti a případně si užívat, jak se všechno sesype.

Jde o management sim z devadesátek, kdy si osobujeme roli zlého génia, který si staví vlastní pevnost. Nejde o čistě válečnické věci — spíš o to udržovat chody domu, shánět zdroje, najímat poskoky a řešit všechny ty nudné věci, které si padouši normálně nemuseli řešit. Management se točí kolem budov, peněz a času. Herní svět vám nebude podlehat bez odporu.

Hraje se to z pohledu stavitele. Plánujete rozvržení místností, rozhodujete, kam dát sklad, kde koukat na nepřátele a jak si zorganizovat základnu tak, aby to fungovalo. Ovládání je typicky DOS-ovské — jednoduché, někdy trošku nevlídné, ale když si na to zvyknete, jde vám to prsty dolů. Problém je v tom, že časy se pak vlekou — management není action, čekáte na svoje jednotky, zdroje se sbírají pomalu a lze se přesytit papírováním.

Villains Lair patří do skupiny her, co byly zajímavé na papíře, ale potřebovaly víc času a přehlídky. Samotný nápad je skvělý — vrhnout hráče na druhý konec story — ale exekuce cítí preciznější práci. Zestárlo to docela nezadržitelně, interface je tlustý a grafika vypadá jako počítačová páska od tiskárny.

Pokud vás baví číst návody a neustále klikat na tlačítka, máte slabost pro šedesátkové grafiky a management vás nenudit, klidně si to pusťte. Je to kuriozita z doby, kdy se experimentovalo se vším. Čeká vás však sloní síla nudoty, kterou tenkrát tolerovali všichni.