Over the Net

Tenisová míčka se po obrazovce pohybuje pomalu, jako by se brodila medem, a já čekám, kdy konečně dopadne na druhou stranu hřiště. Over the Net z roku 1991 je tenisová simulace, která tě postaví do role hráče a nechá tě konkurovat soupeřům v nejrůznějších módech. Věc je v tom, že tenkrát to byla úcta k realistickému sportování, dnes to spíš vypadá, jako by se hráči pohybovali pod vodou.

Jde o pokus zachytit tenis v digitální podobě — výběr postav s různými dovednostmi, turnaje, trénink. Hra se snažila nabídnout taktickou vrstvu: pozicování hráče, typ úderu, síla úderu. Na papíře to zní logicky. V praxi dostaneš pomalý, nevzhledný tenis, kde je těžké sledovat, co se vlastně děje. Grafika by byla neutrální, kdyby nebyla tak šedá.

Ovládání je jednoduché, ale tím pádem také omezující. Výběr úderů je limitovaný, pohyb se cítí tuhý a bezduše. Ani techniku, ani momentum střetů necítíš přímo. Míč létá po kurzoru, který se plazí po pole, a ty jen doufáš, že trefíš správný kout. Zatímco fyzika v tenisových simulacích konkurence byla už tenkrát hlubší, Over the Net se tváří jako interaktivní cyklus bez přesvědčivosti.

V osmdesátých a začátkem devadesátek bylo koupit funkční tenisovou simulaci výzvou. Over the Net si jistě zasloužil svou porci fandů — pro někoho byla autentičtější volba než ostatní. Ale z dnešního pohledu je to spíš artefakt, než zábava. Výrazně lepší konkurence byla dostupná i dávno před tím, než se hra vůbec objevila v obchodech.

Když dnes sáhneš po Over the Net v prohlížeči, hraješ si vlastně s nostalgií PC her, nikoli s dobrým tenis. Zkusíš pár zápasů, ocení realistickou ambici, pak se vrátíš k něčemu, co se hraje líp. To není křivda — je to jen čas, který nešetří ani tenisové hry.