Bricks Gold

Bricks Gold je označení, které už dnes skoro nikdo nepoužívá. Tohle jsou jednoduše cihly, které padají shora a ty je musíš chytat, otáčet, skládat. Classicovní Tetris, akorát bez jména — protože když vyjde něco populárního, najdou se kopíjáci.

Hra sedí do konce devadesátek jako střípek. Hrается na MS-DOSu, jádro je zmatené — padající bloky, úplně základní fyzika, bez ničeho vychytaného. Tvůj cíl: zaměřit řádky, aby zmizely. Nic víc, nic míň. Zvuk je prostý beeper, grafika připomíná, co se vejde na obrazovku s rozlišením, které bys dnes kvůli tomu neveril. Žádné zvláštnosti, žádné hraní si na vývojáře, který by chtěl udělat něco nového.

Hratelnost je to, co na tom zajímá. Padají cihly, rotují se pomocí jednoduchého ovládání, skládáš je. Hra se postupně zrychluje — klasický design, který funguje. Není to nic blýskavého a není to ani špatně. Jen se hraje. Po chvíli si zvykneš na tempu, po chvíli ti utečou. Je v tom určitá, řekněme, jednoduchost, která neomrzí hned, ale ani nenadchne.

Copak si na tuhle věc vzpamatujete? Nic zvláštního. V devadesátkách byly desítky takových klonů — každý producent, co měl počítač a minimální ambici, vydal svou verzi. Bricks Gold je jedna z nich. Neznamená to, že je špatná, jen že není důvod si ji pamatovat místo originálu.

Dnes? Když si chceš zahrát Tetris v prohlížeči a nechce se ti koukat na to, že je tahle hra z roku 97, bude stačit. Nevyžaduje to nic, co bys neměl. Ale pokud máš na výběr, sáhni si spíš po tom skutečném — nebo aspoň po něčem, co si netroufalo jen okopírovat a říci si Bricks Gold.