Bone!

Začíná to jako obyčejná point-and-click adventura, pak si zjistíš, že ti chybí polovina informací. Bone je taková hra, která tě vypálí bez průpravy, bez průvodce, bez široka otevřené ruky. Zvedáš se z podlahy v neznámém místě bez paměti a bez tušení, proč tu jsi. Devadesátky, DOS, humorně laděný mysteriózní kousek, kde se věci postupně odkrývají jen pokud budeš správně koukat.

Jde o starý klasický aventurní žánr — vyšetřovací prvovka, kde fotograf by měl přijít na to, kdo a proč ho zabil a co se tu vlastně děje. Hradeček, která si hraje na třídu, podivní místní obyvatelé, stohy návštěvníků ve sklepě — všechno je tu podezřelé. Hra tě procedí klasickém pointem a clickem: rozhlédnout se, sebrat předměty, mluvit s lidmi, kombinovat věci. Logika není přísná, spíš intuitivní; chvíli si hraji na detektiva, chvíli jen tupě klikám na věci, abych viděl, co se stane.

Řeči nejsou animované, jen text a občas muž na pozadí, který něco řekne v Dosu vypadajícím hlasem. Grafika je jednoduchá, až banální, barvy spíš matné. Ale to není problém — problém je, že někdy prostě nevíš, kam dál. Hra tě nechá bloudit. Prostě si vezmeš špatné věci, jdeš špatným směrem, a pak sedíš a koukaš na šedesát procent obrazovky, které je prázdné, a přemýšlíš, co ti chybí. To je frustrace čisté vody, i když zrovna tou dobou tě to i baví.

Atmosféra je hlavní věc. Tichá, temná, trochu dystopická nálada se drží jako mlha. Humor je suchy a ojedinělý, ne natlačený do každé repliky. Ten neklid, ta nejistota — ono se to rozpadalo na devadesátkách, možná právě proto, že nikdo neměl trpělivost na takový zvláštní kousek. V prohlížeči dnes si ji zahrát můžeš, když ses ochotný se s ní potloukat, ale není to hra na svázaný čas. Je to hra na dlouhý zimní večer, když chceš něco zadumavého, ne něco snadného.