Triple Memory (MS-DOS shareware)

Když se pamatování stane součástí hernícího okruhu, ne jen příslušenství mozku, máš před sebou hratelné puzzle. Triple Memory z devadesátek není nic složitého — jde o klasický párařský žánr, ale v jeho nejjednoduššíí podobě, jakou si jen představit lze. Výrobce ani název studia nejsou známy, jde o jeden z těch sharewarových kousku, které se válely na diskách a CD-ROM kolekciích jako anonymní pokus o malý profit.

Hra je prosta všech šlehacích okolí. Na obrazovce se objeví mřížka kartiček — překlopíš jednu, pak druhou, snaží se shodovat. Poznáš si jejich polohu, ty další. Prostota sama, jak se říká. Cílem je najít všechny páry, aniž bys se spletl zbytečně, a rozehrat úroveň co nejrychleji. Zpátky v polovině devadesátek, kdy grafika DOS-u připomínala spíš textový editor než hru, bylo i tohle zábavou pro chvíli čekání nebo nudný školský počítač.

Hraní je nudné dlouhodobě. Není zde žádný příběh, žádné chytáky, žádná progrese, která by se vyvíjela. Je to skoro automatické — pamatuješ si, nebo si nepamatuješ. Ovládání je povinný minimál, klikáš nebo stiskaš čísla na klávesnici. Zvuky, pokud tam jsou, nejspíš zvuky chybí, nebo to není víc než pípnutí systémového zvukového čipu. Chybí jí jakákoliv osobnost.

Pro svoji dobu měla Triple Memory jeden malý přínos — byla přenosná, bez nároku na sílu CPU a bez rozsáhlých souborů. Každý počítač ji mohl spustit. Byla to hra pro každého, který měl chvilku volna a nevěděl, co s ní dělat. Dnes, v průměru, zestárla zcela. Nejedná se o klasiku, kterou by si vzpomínali s vděčností — spíš jde o případ, kdy jsme všichni rádi, že se posunuli dál.

Pokud chceš prožít kousek bezobsažné DOS-era zábavy — čistě z nostalgie nebo studia starých šléhů — je tu v prohlížeči na archivních stránkách jako historická poznámka. Ale neČekaš si od ní zábavu dnešní. Spíš si ji zahraješ a myslíš si, jak máme štěstí, že i jednoduchá párařská hra se za dvacet let naučila, co je to vtip a design.