Sub Battle Simulator

Ponorka se potápí, radarová čára běží po obrazovce a ty sedíš u klávesnice s pocitem, že někde ve tmě čeká nepřítel. Sub Battle Simulator není hra, která by tě balamutila. Je to hmatatelný kousek počítačové simulace z časů, kdy byla grafika luxus a atmosféra se tvořila jednoduše — zvukem, textem a tebou.

Ovládáš ponorku v taktické hře, kde vidíš jenom to, co ti řekne radar a sonarový systém. Nepřátelé jsou někde tam venku, jejich poloha se ukazuje jako čárky na černém monitoru. Tvůj cíl je prostý — najít je, vyhnout se jim, zasáhnout torpédem. Hra se odehrává skrz textová a grafická menu, bez trojrozměrného pohledu. Všechno je abstraktní, matematické, téměř šachové.

Hraní je pomalé, meditativní. Musíš si nejdřív uvědomit, co vidíš na radaru — vzdálenosti, kurzy, úhly. Pak přijdou rozhodnutí: měřit hloubku, nastavovat rychlost, čekat nebo útočit. Tenhle druh simulace není zábavou ve smyslu akce. Je to spíš intelektuální hra s válkou — pro ty, co si chtějí myslet, že opravdu velí ponorce z osmdesátých let, ne jen klikají na barevná tlačítka.

Sub Battle Simulator se dnes jeví jako ošuntělý pomník doby, kdy se počítač netvářil, že jsi v něm. Grafika je holá, zvuk je elektronická píšťalka, tempo je vůči moderním očekáváním úplně mimo. Zároveň je to příklad čisté herní myšlenky — simulátor bez příkras, bez příběhu, čistě mechanika a strategie. Kdo chce cítit, jak se hrála válka v počítači v osmdesátkách, tady to má.

Najdeš ji běžně v archivech DOSových her a můžeš ji pustit v prohlížeči přes emulátor. Není to hra pro spěch ani pro ty, co chtějí hned vidět, co se děje. Ale pokud tě táhne k tichému přemítání, k radaru a hloubkám, kde se skrývá nepřítel — tady je pro tebe místo.