Robix

Robix — to bylo zvláštní zvědavosti plné půlhodiny v počítačovně, když všichhneme čekali, až se nabootuje Doom. Třída po sobě zanechala pár disket a tenhle puzzle z roku 1993 byl mezi nimi.

Jedná se ologikou hru, kde se pohybuješ na čtvercové síti a skládáš si cestu přes překážky. Cíl je jednoduchý — dostat se z bodu A do bodu B, ale orientace v prostoru tě během hraní postupně připravuje o poslední zbytky dobrého spánku. Hra ti dává kousky jako z stavebnice a ty je musíš skládat tak, aby tvůj robotický kamarád mohl projít. Pozadí černé, zvuky minimální, atmosféra nudná, ale ta logika — ta kouše a kouše.

Ovládání je přímočaré. Klikáš, tahneš, skládáš. Na klávesnici není moc co dělat, celé se to řeší myší. Díky tomu se hra hraje plynule, bez zbytečného trápení s ovládáním. Jenže právě tímhle je její síla i slabina najednou — nic ti nebrání, aby ses u prvních pěti úrovní nudil a u desáté už ses po hlasu snažil pochopit, jak správně pracuje třetí dimenze na ploché obrazovce.

Robix vyšel v tichosti a v tichosti také zmizel. V roce 1993, kdy svět koukal na Doom a Descent, měl puzzle této úrovně těžké časy. Nebyl příliš graficky pěkný, nebyl zvukem zajímavý a nebyl ani tolik složitý, aby lákl hardcore puzzle milovce. Dnes je to spíš taková historická kuriozita — důkaz, že puzzle na PC existovaly dávno předtím, než se staly módní.

Sedne ti, pokud máš rád tichý puzzle bez ega a chceš se vrátit do doby, kdy stačilo pár objektů na černém pozadí. Není to krasavec, ale svou práci dělá. Najdeš si jí v archivech starých Her a strávíš s ní chvíli — snad i dvě.