Kid's Kards

Pamatuju si, jak jsem jako malý kluk seděl u PC a snažil se pochopit, proč by mě měly bavit karty bez obrázků. Kid's Kards z roku 1990 je edukativní hra, která se snaží naučit děti číslům a logickému myšlení prostřednictvím klasických párů — najdeš dvojici stejných karet, obě zmizí, máš bod. Prostý recept. Jen co s ním dál.

Hra v podstatě není hra, spíš je to nudný software. Hrješ proti počítači, který ovšem nemá ani náznak osobnosti — prostě si vybírá karty a čeká, až ty najdeš všechny páry. Žádné hlasy, žádná muzika, která by ti zapadla do hlavy. Grafika je surová, karty jsou čtverce s čísly, zacílená na nejmenší děti, které se zatím nemají s čím bavit. Ovládání je jednoduché — stiskneš něco, otočíš kartu, hledáš druhou stejnou. Po deseti minutách víš všechno, co je tam k vědění.

Když jsem byl malý, měli jsme tyhle hry v každé základně na počítačích v učebně. Byly to díry v rozpisu, když se zatlouklo. Dnes si říkám, jestli to vůbec funguje, nebo jestli je to jen pamětní artefakt — jako ty edukační kasety, co jsme měli všichni a nikomu se nechciely koukat. Kid's Kards je bez obsahu, který by tě přitáhl, bez šmrnce, který by ti dělal radost, když jsi zvítězil. Prosté počítání, prosté čekání.

Dnes si ji zahrát nemá cenu. Nejen že je nudná, ale i jako edukativní nástroj je překonaná — existují stovky lepších aplikací a her, které učí stejné věci a navíc mají něco k vidění a slyšení. Pokud hledáš nostalgeii za opravdu primitivními PC hrami, je to okrajový kuriozní kus, který ti víc řekne o tom, jak strašné byly počítače v 90. letech, než aby ti nabídl něco hratelného.